Zimní host

Úžasné! Nemám slov. Tohle je velice povedený film, a to, že je velice specifický a velice citlivě podaný z něj dělá jeden z největších filmových zážitků, které vám jen komorní film s malým počtem herců může nabídnout. Musím se přiznat, že na tenhle film jsem byl zvědavý od té doby, co jsem se o něm poprvé dozvěděl, což bylo v době, kdy jsem psal pro ČSFD biografii Seana Biggerstaffa. Už tehdy mě ten film zaujal a nyní, po nějakých 14 měsících, jsem ho konečně viděl. A mé nadšení nezná mezí. Nutno dodat, že už samotné jméno režiséra, kterým je jeden z mých nejoblíbenějších herců Alan Rickman, budí respekt. A jemu se skutečně povedlo natočit úžasnou filmovou podívanou, díky které jsem se dokázal na necelé dvě hodiny oprostit od všeho ostatního a vnímal jsem jen hloubku a intenzitu výpovědi, která se právě před mým zrakem odehrávala. Fim je přitom postaven na velice prostém, ale o to zajímavějším nápadu. Ve Skotsku je právě zřejmě nejchladnější den v roce a divák má možnost sledovat, co právě tento den dělají celkem 4 páry lidí. Asi nejsilnější příběh je příběh matky a dcery, ze kterého chvílemi mrazilo a který byl tak úžasně zahrán oběma herečkami, že jsem si celou dobu myslel, že tohle se opravdu stalo, že to není zahrané, ale že to je realita. Druhý příběh, který mě dokázal také velice zaujmout, je příběh mladíka, do kterého je už delší dobu zamilovaná jedna dívka od vedle a právě dnes spolu tito dva mladí lidé stráví zajímavé dopoledne. Třetí pár, to jsou dva malí školáci, kteří šli za školu a tráví volno u zamrzlého jezera. Herecké výkony malých chlapců byly naprosto bravurní a tenhle příběh asi končí vůbec nejzajímavěji. Z toho konce na mě překočila veliká úzkost a skoro až strach, protože já bych tak odvážný, jako byl Tom, rozhodně nebyl. A poslední příběh, který dostává asi nejméně prostoru, to jsou dvě důchodkyně, které rády objíždějí cizí pohřby. Tady se ničeho zajímavého příliš nedočkáme, pouze snad strachu ze smrti, který je ostatně trochu naznačen i v prvním příběhu. Tohle je prostě dokonalý film, který jsem si kompletně užil a jsem z něj nadšený. Je zvláštní a zajímavé, co úžasného se dá natočit, když se sejde kvalitní námět, nadaný režisér a 8 talentovaných herců. Takže za sebe uděluji velice silných a přesvědčivých pět hvězdiček. (01.06.2009)

Filmy v časovém průřezu (diachronní) se dostávají do obliby. To ale nestačí, kouzlo diachronicity se musí umět vyvolat, a ve filmu je to zřejmě snadnější než v literatuře. Zde jsou všichni zimní hosté; a je to právě zima, která je sdružuje, i když ne všichni se potkají. Příběh (nelze říct příběhy) je postaven na lidském půdorysu 2 x 4, a kromě lidí a zvířat tu hrají i vlasy, nohy, a především voda, nejen v ledovém skupentsví, ale i horká voda ve vajdlinku. (25.09.2022)

Film je přeplněný dialogy, které jsou ale natolik skutečné, že člověka úplně vtáhnou do hry. Všechny dvojice (matka-dcera, důchodkyně, kamarádi a kluk a holka ze zastávky), které spojuje společný čas a místo, jsou skvěle napsané a zahrané. Nemá to hluchých míst a leckdy se člověk nad vyřčenými moudry fakt pozastaví. Dominují samozřejmě scény Phyllidy Law a Emmy Thompsom, ale zbytek taky nemá chybu. Působilo to na mě jako oslava života, i když to bylo spíš o těch smutných věcech. A za ten závěr jednoznačně hvězda navíc. 90% (16.09.2014)

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ (07.07.2013)

Britské, zimní, rodinné, poutavé, soukromé. Klasický klubovkový snímek, který vypráví o vztazích mezi přáteli, milenci, rodiči a dětmi. Vše se navíc odehrává ve studeném šedém Skotsku. Herci úžasní. Pozitiv asi moc nehledejte, je to spíš snímek na zamyšlení. ..a venku stále prší.. (10.05.2013)