Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Diktatury jsou všude stejné. 1) Určitá odtažitost tvůrců mi na rozdíl od některých komentátorů zde vadila. Nechodím na film, abych se dozvěděl fakta, od toho jsou dokumenty. Chci fandit a nevadí mi, když jsem (trochu) emocionálně manipulovaný - to je součást filmového zážitku. 2) Je dobře, že i Argentina se po létech vypořádává se svými kostlivci ve skříni. 3) Zaujal mě pěkný 30letý Rodrigo de la Serna (fotbalista Claudio). 4) Přesný koment: gudaulin*****. ()
Filmová výzva 2018 - Argentina. Film o období, na něž Argentinci zcela jistě hrdí nejsou. Nesedl mi úplně způsob, jakým je příběh vyprávěn. Bude to znít asi cynicky, ale ve mně na pár výjimek nevyvolal příliš emocí, přestože by s ohledem na téma tak činit měl. Možná jsem se měl dívat v původním znění, možná v jinou denní dobu. Každopádně jsem se opět trochu poučil a něco nového dozvěděl. ()
Pomerne jednotvárne zobrazenie krutých skutočností a diktatúrskych praktík, ktoré boli v Argentíne ešte pred pár rokmi na dennom poriadku. Keďže tieto udalosti sú laickým, nejužnoamerickým divákom pomerne vzdialené, mohla sa táto téma prerozprávať obsiahlejšie a nevziať si na zreteľ len pár politických väzňov, držaných vojenskou políciou v stráženom dome. Že sa niečoho podobného nedočkám mi však vyšumelo z hlavy už po polhodinke, keď začína príbeh poriadne naberať grády a ja som sa uspokojil aj v osudmi kruto týraných odporcov vtedajšieho režimu. Posledná polhodinka, ktorá mala konečne niečo spoločné s originálnym názvom filmu, ma držala v napätí každú sekundu, záver bol úspešne zvládnutý a nechýbalo ani zhrnutie osudov postáv v titulkoch, ktoré mám tak rád. 75%. ()
Nie každý deň je možnosť stretnúť sa s argentínskym filmom. Vďaka STV som tú možnosť dostal a musím povedať, že napriek neskorým nočným hodinám ma film vtiahol do deja veľmi rýchlo. Väčšinou sme svedkami všemožných výsluchov a mučenia tých, ktorí sú v niečom namočení, ale aj tých, ktorí sa tam dostali neprávom. Nahí a s biednou stravou čakajú na ďalšie mučenie a výsluchy. S pribúdajúcimi týždňami a mesiacmi pomaly začínajú myslieť na útek. A práve príprava úteku a aj útek samotný je vrcholom filmu. Väzni pri mučení museli na otázku dozorcov, či si svoju prácu robia dobre odpovedať: "Si seňor". Ja na otázku, či film stojí na pozretie, odpovedám rovnako: "Si seňor". 80%. ()
Zajímavá, i když veskrze smutná rekapitulace argentinských dějin, rok před pořádáním MS ve fotbale, v téhle jihoamerické zemi. Film popisuje únos a posléze asi čtyřměsíční věznění čtveřice hlavních hrdinů tehdejší tajnou provládní policií, která se svými " svěřenci " rozhodně nejednala v rukavičkách. Natočeno velmi reálně, bez nějakých zbytečně brutálních scén a co se mně rozhodně líbilo, tak to byl pokus o útěk, ten ve mě vyloudil pár nechtěných úsměvů, což nic nemění na faktu, že tenhle film má do komedie obrovský kus daleko. ()
Galerie (26)
Photo © 20th Century Fox de Argentina
Reklama