Torchwood

1. série - 90% - Sci-fi plné osobní roviny a vztahy na velmi otevřené úrovni? Ano, prosím. Na hravé zápletky v modré telefonní budce můžu velmi rychle zapomenout, ale Jack Harkness (se svým zcela jiným typem hrátek) umí zaujmout stejně rychle. A když po jeho boku stojí cynický Owen nebo krásná Gwen, je zaděláno na tým, které není snadné milovat, ale stejně se nedokážu ubránit pocitu, že bych v Torchwoodu začal pracovat klidně zítra. Jednoduše znějící věta "Doctor Who je pro celou rodinu, ale Torchwood pro dospělou část publika" je v důsledku velmi pravdivá. 2. série - 100% - Seriál, který bolí. Tohle nejsou emoční pochody, které se posouvají ve prospěch seriálu, tohle je obyčejný život proti vědě a každodennost proti neodvratnému osudu. Kapitán Jack smutně hledí vstříc budoucnosti, odmítá svou minulost a ze seriálu je tak silná nálož pocitů i napětí, že musím uznat R.T. Daviesovi zásluhy za dokonale fungující vesmír, kde se seriály vzájemně perfektně doplňují a zároveň bezchybně fungují každý sám za sebe. Children of Earth - 85% - Zvyknout si na nový koncept souvislého příběhu sice nějakou dobu trvá, ale čím skutečnější hrozba je a čím větší oběti je nutno přinášet, tím drásavější zážitek tentokrát Torchwood přináší. Žádné falešné stopy nebo odpustitelná šlápnutí vedle. Děti Země znamenají spoustu ustupování a momentů, kdy je nutné se vzdát. A počítat závěrečné ztráty občas trhá srdce. Od začátku do konce komplexní zážitek a občas (dobře míněné) divácké peklo. Miracle Day - 100% - Pointa všeho a zároveň asi i konec cesty. To, co mohl být poloviční restart, je nakonec spíše tečkou, protože americké publikum se Daviesovy nahláškované a zároveň nekompromisní jízdy odmítlo zúčastnit. Přesto je Zázračný den perfektně vystavěnou mozaikou nových postav (u mě vede Rex v podání drsňáka Mekhiho Phifera), následků minulosti a důkazů, že spletité linky mohou vést trochu jinam než čekáme. Největší výhrou je ale trochu překvapivě Gwen, která v úloze neústupné vůdkyně smečky zastiňuje i zářícího Jacka Harknesse. Torchwood tak nuceně odchází v úloze perfektního seriálu, kterého od těch nejvyšších příček v mém osobním seriálovém žebříčku odděluje ona hmatatelná deprese, která občas tne do diváka v neočekávaných situacích a bolestivých zvratech. Kdo ale tenhle fakt rozdýchá snadněji než já, tomu nezbývá než se zamilovat. (29.12.2011)

Tak pokud jsem si dosud myslela, že Doctor Who je ten nejdepresivnější, nejtragičtější a nejsmutnější seriál, jaký jsem kdy viděla, tak nyní musím svůj názor změnit. Torchwood je tak odlišný od DW, ale přesto už na první pohled poznáte, že spolu souvisí. Doctorův život, který trvá více než 900 let, je ,oproti Jackovu trápení, pohodička. 1. série mě bavila. Byly tam vtípky, občas nějaké vzrušení. 2. série byla mnohem temnější. No a ten konec 2. série - potoky slz. Říkala jsem si, že horší už to nebude, tak jsem si udělala minimaraton a zkoukla celou 3. sérii na posezení. A to jsem neměla dělat. Zaplavila mne vlna emocí. Na konci 4. dílu jsem opravdu šíleně řvala. Spotřebovala jsem balíčky kapesníčků, ale ten pláč jsem nemohla zastavit. Ale pak, když už jsem si pustila 5. díl, tak jsem žádné slzy neměla. Jen jsem nepřítomně koukala a až do poslední vteřinky jsem doufala, že se podaří nějak vrátit to, co se stalo. Musím se přiznat, že na tyto díly se znova nepodívám, nevím, jestli bych to znovu zvládla. Pro mě za 5 hvězdiček, ale dala bych klidně i tisíc. Žádný film, seriál, ba ani kniha, mi nikdy neuděli takový guláš v mých myšlenkách... (19.07.2010)

Před nějakými zhruba patnácti lety se ve Velké Británii vyloupnul na svět další scénáristický talent. Russell T. Davies přišel se svojí show Queer as Folk, ve které vyprávěl o partičce britských gayů a jejich láskách, rozchodech a vůbec životech. Seriál si našel svoje publikum, ba dokonce kult, nejen pro svůj obsah, ale i pro svůj vynikající scénář. Žel bohu právě pro ten obsah byl ten kult přinejlepším... Desetiprocentní (4 procenta? puh-leeze...). Až pár let poté dostal příležitost se ukázat všem, když přivedl zpátky k životu Doctora Who, britskou klasiku o Pánovi času a jeho společnici. Už tam krásně míchal sci-fi a špetku vztahů s typickým humorem. Zároveň tam vytvořil postavu Kapitána Jacka Harknesse (famózní John Barrowman), který se mezi diváky stal ohromně populárním, a už jen krůček chyběl ke splnění snu. Nesmrtelný kapitán Harkness dostal vlastní spinoff, kde se stal hlavou eponymní organizace, která pod záštitou koruny bojuje s nadpřirozenými silami. Teprve v tomhle seriálu si Russell T. Davies přišel na svoje a očividně tu realizuje svoje nejdivočejší sny. Zatímco Doctor Who je relativně mírný až rodinný, v Torchwoodu není žádná fantazie tabu, z Jacka Harknesse se stal regulérní love machine, charisma z něj fakt stříká na všechny strany, a ojede prakticky kohokoli, kdo mu přijde do cesty, chlap nebo ženská, co na tom záleží. Aby to nevypadalo, že Torchwood je jen nekontrolovaný chaos sexu a krve, dostal Jack do party několik výborných charakterů. Zákonitě ho musela vyvážit silná ženská, kterou je tady enormně sympatická Gwen Cooper (Eve Myles), která ho občas musí trochu krotit a dát do latě. Roztomilý Ianto Jones (Gareth David - Lloyd) Jackovi zase hraje Alfréda (nebo Robina?...), samozřejmě nesmí chybět nabručený badass, tady tedy Dr. Owen Harper (Burn Gorman), a nakonec, ale nikdy ne poslední, expertka na techniku a udělátka Toshiko Sato (Naoko Mori), která za zdánlivým stereotypem tiché asijské krásky do počtu sem tam zaburácí nezvykle silným osobním příběhem. První dvě řady jsou víceméně epizodické a ty další zase příběhové, takže velice velice odlišné. Mně víc sedí třetí a čtvrtá, u vás to bude třeba úplně jinak, ale ve výsledku je to úplně jedno, pokud vás baví kvalitní sci-fi, buďto už Torchwood dávno znáte, nebo jste teď aspoň začali stahovat. (18.05.2012)

Skoro stejně zábavně gay jako asi všechno ostatní co kdy Russell T. Davies natočil, ale krom sexu a vtipů o něm se tady taky lidem dějí hodně nepěkné věci (hlavním postavám obzvlášť), mimozemšťani chtějí unášet a prznit děti po milionech, a Británie se mění na totalitu jejíž vláda v koncentračních táborech prohání komínem své vlastní obyvatelstvo. Celkově se z toho nakonec vyklubalo překvapivě velice schopné a odvážné sci-fi, které v evropských podmínkách nemá moc konkurenci. Akorát první řada je místy fakt hodně pitomá a skoro jsem se přes ni nedostal, Russel zjevně chvíli tápal v tom jak psát a točit seriál ala Men in Black pro dospělé publikum, a že mu během nich ještě pomáhal packal Chris Chibnall taky moc nepomohlo. Ovšem třetí a čtvrtá, tvořící kontinuální samostatné příběhy, jsou hodně fajnové. 8/10 (26.01.2021)