Vášeň a cit

Kdybych věděl, že Jarrold je ten člověk, co má na starosti Kinky Boots, zřejmě bych se k Becoming Jane nepřiblížil ani na dosah dvoumetrového bidla. Jenže jsem byl zvědavý, jak to s milou autorkou bylo a nechtělo se mi chroustat nějakou bichli s podtitulkem "životopis". To jsem si dal. Anne Hathaway by určitě moc chtěla vyrůst z teenagerských střevíců, ale je dost dobře možné, že na to prostě nemá. Určitě ne proti chloubě britské mládeže, Jamesu McAvoyovi... až na jeden neskutečně přiblblý výraz si pro sebe ukradnul celý film a zdá se, že se jako jediný dobře bavil. A to jak před tak i za oponou. Nuda by se v tomhle filmu dala krájet, balit a posílat nenapravitelným smíškům, aby se konečně jednou v životě zamračili, případně začali kroutit hlavou nad tím, proč jim někdo servíruje tak neskutečně nudný a odfláknutý film, ze kterého někdo vysál všechnu barvu, chuť i životní sílu. Pusťte to na srazu maniodepresivních stvoření a do jednoho vám vyskáčou z okna. Safra... takové plýtvání celuloidem. Zavřete Jarrolda do polstrované cely a pouštějte mu dokolečka soundtrack. Ať si taky trochu užije. (27.09.2007)

Julian Jarrold se mi v roce 2007 zjevil jako spásná hvězda a nikdy mě nepřestane mrzet, že později vycouval k méně zářícím televizním projektům. Přestože od první chvíle vidím, že je Anne Hathaway trochu násilím roubovaná do pozice Keiry Knightley a vůbec se celý koncept do Pýchy a předsudku několikrát výrazně opře, nevadí to. Becoming Jane je totiž intimní, do sebe uzavřená a krásným způsobem svá životopisná adaptace. Při pohledu na ostatní hodnocení mě tak hřeje o to víc, že její kouzlo přišlo právě jenom ke mně. (05.02.2009)

55 % - Všechny Rozumy a city, Pýchy a předsudky tady splývají dohromady. Je to natočené rutinně a celkem nic nového se nekoná. Leckterá ženská duše (neříkám ovšem, že každá) bude zřejmě toto velebit i tak, já jsem v tom ovšem nenašel nic nadprůměrného. Klasická kostýmní romantika, značně odosobněná, značně kopírující své předchůdce. Anne Hathaway? Mizérie... :-( (04.09.2007)

Tak nějak jsem doufal, že by film o Jane Austenové nemusel nutně být takový, jako jsou její knížky. A s tím, že někde musela čerpat inspiraci jsem samozřejmě počítal. Takhle to ale po shlédnutí tohoto filmu vyznělo, jak kdyby byla Jane absolutně nevýrazná husopaska, kterou ze spárů šedi, nudy a britské útlocitnosti vymanil udatný junák James McAvoy, který se nebránil vzpupným myšlenkám a tudíž se z Jane snažil udělat děvku. Marně. Jane Austen bude totiž vždycky světice. A plus k tomu je fakt, že Anne Hathaway ji příště už nesmí nikdy hrát. (09.01.2017)

Příliš tady převládal pocit toho, že už jsem to někde viděla a to mnohem zdařileji. Austenovské adaptace rozhodně dopadly lépe než film o jejich autorce. Chybí tomu jiskra a působivost. Tempo bylo podobně rozvleklé jako např. u Pýchy a předsudku, ale tam se mi zkrátka nestalo, že bych neustále koukala na hodinky a popoháněla film kupředu. (10.10.2007)