Samsara

V podstatě to samé jako dokument Koyaanisquatsi. Člověk kouká jen na obrazy a do toho hraje taková zvláštní mystická hudba. Výhodou Samsary oproti Koyaanisquatsi je to, že ty obrazy jsou naprosto úchvatné a dech beroucí, opravdu pastva pro oči. Můj problém je v tom, že jsem nenašel zrovna dobré rozpoložení a po 20 minutách jsem se začal fakt brutálně nudit, takže jsem některé obrazy přeskakoval, abych se na konec dokopal rychleji. Nejvíc mě u takových dokumentů paradoxně mrzí právě to, že k tomu nemáme žádný slovní nebo alespoň písemný doprovod. Je tam zobrazena spousta zajímavých míst, zajímavých zvláštností. Málo kdo ví, že tamta pustina je v Utahu a Arizoně, že tamten klášter je v Tibetu, že ty staré chrámy jsou v Barmě, že nejvyšší budova na světě je v Dubaji, že ta rozsáhlá ghetta jsou na okraji Šanghaje atd. ..... Kdyby to mělo jen hodinu stopáž a u každého obrazu byl alespoň slovní popis, tak neřeknu ani slovo. Takhle je to sice hezké, ale obsahově pro člověka neznalého a nepolíbeného zeměpisem naprosto k ničemu. 60% (29.12.2012)

Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality. (24.02.2015)

Smutný konec lidské civilizace obestřený magií krásy a duchovna. Některé společenské fráze jsou tezovité a nepřekvapí, ale způsob jejich nasnímaní, propojení a ohudebnění jim dodává silný a apelativní punc. Růžová brokovnice, rakev ve tvaru zbraně, střelivo v rukou nevyspělých kmenů. Nakonec všichni jásavě sledujeme ty zdánlivě nekonfliktní vojenské přehlídky. Pochodující hrozba, zosobněná agresivní podstata lidstva. Není to Quatsi, ale za pozornost stojí. (03.11.2012)

Další obrázková koláž o naší planetě. Tentokrát spoléhající pouze na krásu a sílu prezentovaných obrazů bez jakéhokoliv komentáře nebo nástinu děje. A tak na své předchůdce lehce ztrácí, protože zde nalezneme opravdu spoustu hluchých, které svádí k přeskakování, jelikož Vám stejně nic neuteče. Místy tedy sice velmi audiovizuálně podmanivé, ale sestříhaná do několika minut, by Samsara měla daleko větší sílu. (25.12.2016)

K tomu, abych dala 5 hvězdiček mi chyběla zásadní věc, a sice informace, na jakých místech se právě nacházíme. Myslím, že jsme viděli spoustu úchvatných scenérií, ale nemáme možnost si je více vyhledat nebo je navštívit, protože jsme se nedozvěděli, kde se nachází. A to je opravdu škoda. Nijak by dokumentu neublížilo, kdyby se nenápadně v rožku vždy ukázala lokalita. Za další, jak už tu bylo napsáno, samotný soundtrack je docela nudný a kdybych si jej měla pouštět nezávisle na filmu, tak u něj nejspíš usnu. Byla jsem nalákána na Lisu Gerrard a čekala přinejmenším masterpiece jako Now We Are Free, ale nestalo se tak. Proto dávám Samsaře jen 4 hvězdičky. (08.11.2012)