Marcela

Z Manželskych etud je Marcela nejpůsobivější (platí i na tuto, rozšířenou verzi), což je dáno i tim, že její zivot patří mezi ty drsnější. Jeden smutný obraz za druhým, i ty, kde se lidé smeji a jsou v tu chvíli veseli, jsou v podstatě hrozně smutne. Líbi se mi, jak Třeštíková k natáčení prřstupuje - vždy jen pár otázek, neexhibuje, takřka nekomentuje, jen se dívá. Je z ní přitom cítit účast s lidmi, které točí - a nemyslím tím pokryteckou účast bulvárnich titulků typu "Karel je v nemocnici! Dcerka pláče." A lidi, které točí, to musejí vědet, protože nechat si pustit kameru k sobě takhle blizko je pro mě osobněnepochopitelné. Shrnuto: velmi dobré!... 85% (27.04.2008)

Co se formy týče: výborná kamera, můj obdiv k trpělivosti s časosběrným filmem, pěkně nastříhané. K obsahu: Takových příběhů najdete kolem sebe spoustu, což je pochopitelně hodně smutné. Marcela má scénář, který napsal sám občasný kruťas "Život". Je to velice silný příběh a emocionálně vypjatý jako žádné filmové drama, které jsem kdy viděl. (27.04.2007)

Pro toho, kdo viděl Manželský etudy, to moc jinej (natož průlomovej) rozměr nepřináší - kromě pár novejch scén, ze kterejch za zmínku stojí předevšim Marcelina hospitalizace na psychiatrii a konečný přestěhování se do Prahy za pomoci veřejnosti. Zajímavej je teletragéd, kterej se k Marcele a Tomášovi chtěl (nakonec i celkem násilně) vesrat, a kterýho Marcela k mýmu údivu asi nějak odhalila a nemusela se tak životně potýkat s dalšim nešťastnym partnerstvím. Čekal jsem ale přece jenom něco o reakci Haberlanda na smrt svý dcery, tady nebyla ani zmínka o tom, že by neodpověděl, odmítal kontakt atd. Vím, že to je dokument o Marcele, ale Jiří byl přece její manžel a hlavně otec jejich dcery... - takhle toho o něm po těch dvaceti letech od prvního natáčení bylo už víc v těch Etudách než tady, v samostatnym dokumentu. (08.04.2016)

Na projekci filmu v Boskovicích byla i Helena Třeštíková, původně jsem se jí chtěl zeptat, zda se tím, že stopáž původní části oseká, přidá další pasáže a udělá z ní celovečerní dokument, neoslabí účinek na diváka, ale když jsem sledoval reakce svého kámoše Legase, věděl jsem, že tato moje otázka je zbytečná. Spíš se tím vyhodil "zbytečný balast" a zůstalo jen to nejdůležitější. Po snímku byla beseda s paní režisérkou a když jsem poznal, jak hodně jí o ty lidi, o kterých vypráví, jde, jak s nimi cítí a jak je nadšená třeba ze spontánní sbírky, jež započala po odvysílání příběhu Marcely v televizi, nemohu dát hodnocení menší, než to stoprocentní. (27.04.2007)

Už hodně dlouho mě něco tak emocionálně totálně nerozebralo, jako Marcela. Této paní patří můj neskonalý obdiv za to, jak se svým osudem bojuje, protože být na jejím místě, tak už bych si asi hodila mašli. Jen tak na závěr, až zase někdo bude tvrdit, že "každý svého štěstí strůjcem" , tak ho kopnu do zad, protože Marcela je dokonalou ukázkou toho, že i když člověk někdy hrozně moc chce a dělá co může, tak si život stejně dělá co chce....... (10.11.2012)