Princ z Persie: Písky času

Překvapivě zábavný popcorn, který mě po dvě hodiny slušně bavil. Čekal jsem to horší, že se budu hrozně nudit, ale ačkoliv to se nestalo, stejně není výsledek nijak zvlášť výjimečný, abych se k němu musel kdy vracet. Příběh je neskutečně schematický, tak jak je u letních blockbusterů zvykem, všechno je naprosto dokonale pečlivě naplánováno tak, že film "nemá duši". Je to řemeslo, dobře zvládnuté, ostatně klasický hollywoodský styl se ustálil již počátkem 20. let a od té doby se v podstatě neměnil. Jake je samozřejmě sympaťák, stejně jako Ben Kingsley. Výstupy Alfreda Maliny byly poměrně zábavné, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsou strašně křečovitě přidané, aby byl film vtipnější. (23.08.2010)

PRINC Z PERSIE je pozoruhodným bruckheimerovským blockbusterem vzhledem k tomu, že jedna z významových rovin se vztahuje k americké intervenci do Iráku, ale z liberálního úhlu pohledu, a tak je americká zahraniční politika vyhodnocena jako neoprávněná. Jinak jde o zvláštní případ podívané, u které je vše na svém místě, ale na diváka nemá patřičný výsledný dopad, protože je patrná snaha integrovat atrakce spojené s videoherní sérií a kinematografickými vlivy na styl do vyprávění. Na místo podřizování videohrám v pojímání prostoru a logice postupu po jednotlivých úrovních se film snaží tyto prvky přizpůsobit nárokům mužského i ženského publika v trháku pro všechny, což akorát vede k opomenutí silné divácké základny - hráčů videoher - a při snaze zavděčit se všem k dostatečnému neuspokojení ani jedné divácké skupiny. (09.07.2010)

Jako bruckheimerovský blockbuster precizní, ale neosobité, a jako adaptace videohry důsledné, ale přesto částečně vyvolávající zklamání. Tvůrci se sice snažili využít co nejvíce prvků z celé videoherní série, ale právě díky tomu působí výsledek rozbředle. Od každého (fantasy, mystika, parkour, vraždné pasti, osobnost hrdiny, silná ženská postava, vracení času, různě silní protivníci, atd.) je ve filmu troška, ale nikdy to není rozvedeno natolik, aby se s toho stal charakteristický motiv. Takže to, co videohry (ve smyslu série i jednotlivých dílů) dělalo unikátními, je zde jen vágně nasazeno na šablonu letního blockbusteru. Zklamání přinášejí akční scény pojaté v post-bourneovském stylu, který bohužel primární atrakci těla v pohybu nahrazuje zde kontraproduktivní snahou o impresi dynamiky (lidově řečeno by to chtělo více velkých a delších záběrů a ne jen rozsekání pohybu na nepřehledné záblesky). Ani motiv vytvářející z příběhu paralelu k přehodnocování americké válečné kampaně v Iráku nedělá z filmu v dnešní době výjimečné dílo, byť je dobré si připomenout, že mainstreamová zábava v sobě odráží dobové nálady a není tedy radno ji vnímat jen jako únikovou a dobově ambivalentní potravu pro masy. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (20.05.2010)

Mít tohle v repertoáru Šeherezáda, nakope pana Newella do koulí, protože by ji xmrti znuděný šáh nechal krouhnout po prvních dvaceti minutách. Kultovní hra si zaslouží kultovní film. A ne, byť efektně natočenou, disneyovskou sračku pro kategorii 12-. Jerry zase honil přístupnost a výsledek je tak nechutně anemický, že ani pět kovových šipek v nahém hrudníku nepřinutí frajera krvácet! Buď je autokauterizační nebo umí dobře zadržovat krev??!!! Pan Kingskley má copyright na anorektické indy a v roli ambiciozního arabáše vypadá jako by Omar Shariff hrál Hitlera. Pan Glyhlenhrál definitivně potvrdil, že je homokláda a měl by nadále výhradně Krotit hory! Je jasné, že slečna Atertonová je na ozdobu a spíš by svůj herecký antitalent uplatnila v nějakém šťavnatém dramatu Larryho Flynta. Tudíž situaci zachraňuje pouze pan Molina, jehož daňově neposlušný Sandokan alespoň sem tam dokázal vyloudit vertikální úsměv na mém kritickém obličeji. (27.08.2010)