Reklama

Reklama

Když se náš čas na Zemi chýlí ke konci, je skupina výzkumníků pověřena nejdůležitějším posláním v lidských dějinách: cestou za hranice naší galaxie, při které má za úkol najít mezi hvězdami pro lidstvo nový domov. (Warner Bros. CZ)

Videa (28)

Trailer 8

Recenze (3 398)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Pokud bude někdy příležitost a já budu Centrálním mozkem lidstva vybrán jako nejvhodnější adept pro hledání obyvatelné planety, tak poslušně hlásím, že se vám na to vyseru. Pošlete si tam kapitána Ameriku, Jamese Bonda či Křemílka s Vochomůrkou, ale já zůstanu doma. Já se totiž nechci ztratit v časoprostoru za knihovnou, protože se raději bavím při sledování skvělých filmů a tento by takový mohl být. Tedy mohl, kdyby se v něm brečelo asi tak o hodinu méně, ale víc vad na kráse bych v něm nehledal. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Čekala jsem se shlédnutím, až zapomenu všechny náhodné drobky vědomostí o tomto filmu, které se ke mně kdy dostaly, ale stejně to rozhodně nebylo ono. Osobně například nechápu, proč o (mém srdíčkově oblíbeném) Sunshine všichni říkají, že je to brak, ale tohle vzývají jako kvalitní filmařinu. Ne že bych chtěla náboženským zombies ve vesmíru přidávat na váze (ale nechci je ani zpochybňovat), spíš se ve svém komentáři pokusím dokázat, že Interstellar je podle svých parametrů obyčejný škvár. Předně to trvá strašně dlouho a strašně dlouho se to táhne, protože kromě super hudby v pár kritických momentech se tam nic neděje a o všem se jenom neustále a dokola a znovu a zase mluví. Všechny zásadní momenty a zjištění se odehrávají dialogem a nikoliv akcí a to mě prostě rozčiluje. Pokud má Christopher Nolan nějaké kvality, tak to určitě není tvorba a režie zajímavých dialogů. Kdybych chtěla dvě a půl hodiny sledovat mluvící astronauty, tak si na to rozhodně vyberu jiného režiséra než jeho. (A kromě toho je to občas až směšné, například někdo musí říct nahlas "obří sarkastický robot", protože jak jinak by asi divák pochopil, že je ten robot sarkastický, že? Bože.) Zajímavé mi ještě přijde srovnání s Dunkerkem, kde nejenže Zimmer používá dost podobný hudební princip jako tady, hudba zastupuje a imituje čas, který nám neúprosně utíká, a taky je v hlavní roli relativní vnímání času lidmi účastnícími se jedné gigantické život samotný ohrožující události, JENOMŽE Dunkerk jako by se poučil z chyby svého předchůdce a vystřihl všechno to vysvětlující žvatlání, film díky tomu odsýpá jako bič, strach o postavy je opravdový a film samotný působí o mnoho lig lépe. Interstellaru ani nepomáhá, že všechny jeho postavy mají emoce vytočené na jedenáctku, ale jakoby neopodstatněně, emocionální záchvaty se používají jako reakce na spoustu věcí, aniž by postavy samy mohly vůbec chápat, že by měly být hysterické. Mnohem víc by se mi v mnoha případech líbil efekt šoku a zamrznutí, jako když si člověk vyrazí zub nebo rozsekne nohu, jako první věc nezačne brečet a řvát "na tohle nejsme připraveni" a "myslela jsem si, že znám teorii, ale realita je jiná" (Už jsem se zmínila, jak stupidní občas ten scénář je?), ale zkrátka vůbec nechápe, co se právě stalo, funguje jako robot dál a důsledky si uvědomuje až postupně. Spousta z tohohle pramení z postavy dcery, která mi přijde až bizarně nefunkční, nehotová a nekonzistentní. Jako malá holčička je tak hrdá na svého otce letce, že se kvůli tomu porve se spolužáky ve škole, ale když mu sama pomůže k tomu, aby získal místo na další letecké misi, tak je uražená a nechce s ním mluvit? Jako dospělá už ví všechno o otcově misi a proč a kam se vydal, ale přesto na svého bratra bude hystericky řvát "Já nás zachráním, otec se o to ani nepokusil, prostě nás opustil!"? Tohle člověk řekne o alhokolickém otci, který skočil pod vlak, a ne o někom, kdo odletěl na potenciálně sebevražednou nesobeckou misi za hledáním naděje. V rámci naší reality sice uběhlo třeba čtyřicet minut od té doby, co ji opustil, ale ona přece měla dvacet let emocionálního zrání a uvědomování, které by jí mělo zabránit říkat takové očividné blbosi, i když její víru mohla otřást slova Michaela Caina, tak ona sama snad o svém otci ví, co to bylo za člověka. A potom je tam vůbec celá ta další věc s časovou diskrepancí, jako malé je jí 10 let, jako Jessice je jí o 23 let víc, což je čas, který promrhali na vodní planetě, což znamená, že jí je 33, a v dalším emocionálním výlevu tvrdí, že jí je stejně jako Matthewovi, když odešel. Tzn. tomuhle týpkovi bylo na začátku mise 33 a v té době už byl minimálně deset let farmář, takže mi film tvrdí, že se stal vysokoškolsky vzdělaným inženýrem a elitním letcem pro NASA do svých 23 let? Google tvrdí, že astronautům je průměrně 34 let, ale většinou je jim až ke čtyřiceti, takže haha, dobrý pokus, ale ne. A víme, že Jessice určitě nemá být víc, protože co se vrátí z vodní planety, tak od ní přijimají zprávy v reálném čase tak, jak ona je odesílá. Možná teď už působím dost manicky, když se v tom takhle šťourám, ale když už někdo chce psát fancy film o manipulování času, kde o nic jiného navíc ani nejde, a ještě chce, aby byl přijímán jako seriózní umění, tak by si na tom mohl dát trochu víc záležet. A když už jsme u vodní planety, tak ten moment, kdy se dívají na vlny v dálce a potom se otočí na druhou stranu na tu jednu megavelkou megablízko, tak to byl snad můj nejoblíbenější moment filmu, to kdybych viděla v kině, tak mě asi klepne pepka. (A scéna dokování ke konci filmu byla taky super, abych nedštila jen síru, ale opravdu si tam jinak moc nevyberu.) Ale na druhou stranu ani ta sekvence na vodní planetě v kontextu nedává moc smysl. Jsou tam celkově asi tři hodiny na velmi omezeném prostoru, ale ihned jsou si jistí, že tahle planeta je ztracená, a začnou pochybovat o svém poslání? Proč tam nemají aspoň nějakou sondu, která by obletěla celou planetu a vyfotila celý její povrch nebo jak něco? Kdyby někdo tímhle způsobem přistál na Sahaře, tak by taky mohl hned hodit flintu do žita, že je Země neobyvatelná. Planety jsou sakra velké, (na to vůbec sci-fi filmy odehrávající se ve vesmíru dost zapomínají, sakra!), a že je tam jeden zabijácký oceán ještě nemusí tolik znamenat. Jo a zapomněla jsem zmínit, jak si film myslí, že je strašně chytrý, když nechá dceru v první scéně říct "Myslela jsem si, že jsi ten duch." a potom očekává, že budeme překvapení, když to řekne na konci znova s větší jistotou a že je to vlastně pointa celého příběhu. A potom to pro jistotu znovu asi milionkrát slovně vysvětlí a zopakují a zopakují vysvětlení a opakovaně vysvětlí. Už jsem zmínila, jak stupidně slovní a repetitivní tenhle film je? Bože. () (méně) (více)

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Nebudu kličkovat, tak nějak jsem čekal, že mě to nestrhne takovým způsobem jako řadu jiných. Překvapením je pro mě však ten důvod, proč to v mém případě nevyšlo. O tom, že technická stránka a vizuál jsou jedna velká kvalita, se dál rozepisovat nebudu (to jsem předpokládal a také dostal). Pravda, hudba mě trochu zneklidňovala (resp. její autor…přišlo mi, že se v Interstellaru Zimmer přeměnil v Glasse, s čímž se asi budu chvíli srovnávat), ale svoji funkci plnila, takže to jen tak na okraj. To, co mě na filmu naprosto fascinovalo, je ten sci-fi svět, který bratři Nolanové stvořili, a všechny jeho součásti. Čistě z žánrového hlediska nezbývá než stoupnout ze sedačky, zuřivě tleskat a nevkusně, avšak s nadšením hvízdat (konečné „prozření“ už je sice dosti…řekněme svérázné, ale tak budiž, oblast, která je nad naše chápání, těžko může nějak racionálně zapadat). Natočit „scifárnu“ v takovémhle rozsahu a bez toho, aby ji měl člověk potřebu každou chvíli logicky zpochybňovat (opět, s výjimkou závěru), je rozhodně velké umění a kvalitní řemeslná práce. Takže…v čem je vlastně (v mých očích) problém? V té strašně hloupé, směšné a banální rodinné rovině v těsném závěsu s tou věcí na 5 písmen…no však víte, tím „klíčem“, ehm (a tady už si rýpnout musím…nejde, jen tak čistě náhodou, o chemii místo fyziky? Ano, přátelé, jde). Celou tu sci-fi parádu to totiž má tendenci degradovat na klišoidní „hollywoodštinu“, jakých se vyrábí v „továrně na sny“…no hanba mluvit (na což sice naštěstí nedojde, ale je to, jak kdybyste namalovali nádherný obraz a pak vám doprostřed plátna ukápla barva, udělala nemalou kaňku, a nešlo ji přemalovat či vysušit). A tenhle „škraloup“ stál Interstellar (alespoň při mém rozhodování o hodnocení) 1*, otravoval mě až příliš na to, abych před ním přivíral oči (no, teď jen doufám, že se z mých pouhých 4* bratři Nolanové nesesypou, chm). ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Film vzhledem staromódní a obsahově i přes veškerou fyziku a možnosti vesmíru pokřiveně doslovný. Nebere mne jednodušší i trochu omšelý vizuál, občas divná kamera a střih (návaznost některých scén) a celkově vypadá film jak z 80 let a ti roboty to svojí jednoduchostí jen podtrhují. Navíc vůbec nepobírám, proč z planety odstěhovat 6 miliard lidí, zvláště když dochází prostředky na Zemi a jak to logisticky udělat, i kdyby se ta cesta A našla (milion lidí denně znamená přes 16 let stěhování - ale už po přemístění počátečních je tam první den nemáte čím krmit, kam je ubytovat, atd..) = mnohem efektivnější je zachovat lidstvo plánem B, tj. kolonizací a jejím rozvojem. A celkově je na moje hvězdné mety výsledek málo emocionálně silný, přestože se to Nolan snaží tlačit mnoha směry, ale kýžený efekt nepřináší. V Sunshine se např. vlétá do Slunce a dějí se tam „divné“ věci, proto chápu, že za Horizontem události taky může být ledacos, ale fyzický návrat z něj (wtf!?) mne nechal zcela chladným a ani před tím si mne některé zvraty nezískaly tak, jak bych si představoval pro „zážitek roku.“ Na poli intenzivních sci-fi zážitků tak Nolan zůstává poměrně vzadu a taktéž si Interstellar stojí i v rámci jeho vlastní tvorby. Zapadne a za pár let se stěží najde důvod, proč se k němu vracet. ______ Díl č. 5 sci-fi seriálu http://www.csfd.cz/film/366865-kosmos-casoprostorova-odysea/komentare/ Vám o tématu řekne mnohem víc, s tím, že horizont události ne(s)končí v něčí knihovně. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Pokus o metafyzický art za 165 mega, který vypráví o údělu lidstva a podstatě lidství a lidskosti... a v důsledku dojíždí na svojí silně rétorickou povahu a na to, že Nolan opět tahá svoje postavy jako automatony v přesně sestrojeném mechanismu. S výjimkou McConaugheyho, který by v současné formě našel emoce i v kusu umělé hmoty, je to takový orloj mluvících schémat a věšáků na dialektiku (pochodující kvádry působí mnohem lidštějším dojmem než všechny často plačící postavy). Nechci se nicméně plně stavět na stranu haterů, kterých si Interstellar našel nemálo. Na téhle autorské vizi mě baví celá řada věcí - současná "pre-apo" skepse vyvažovaná idealismem, syrový pohled na mezihvězdné lety jako traumatický fenomén, práce s prostorem a živly. Neskutečné je i to, jak kdysi těžko mobilní imaxové kamery rozehrál Hoyte Van Hoytema ve flexibilní mnohostrunný nástroj evokující místy niterné snímání Emmanuela Lubezkého. Paradoxně se tu výška a šířka rámu uplatňuje k vytvoření komorního dojmu snad ještě častěji než k dosažení wow efektu z celků. Vybledlý pohled na zaprášenou budoucnost, meditace o tom, že rodiče se v momentu narození potomků stávají duchy jejich budoucnosti a pár další věcí se mě dotkly. Ale jako celek mi Interstellar připomíná kombinaci velkolepých témat a motivů, která nedokáže zhmotnit, co není zároveň přímo vysloveno. A to je u filmu, který pojednává o fenoménech na periferii našeho racionálního vnímání světa, trochu problém. Je to pro mě zkrátka ten typ podívané, na které budou skutečně strhující až bonusy z produkce. [70%] ()

Galerie (241)

Zajímavosti (89)

  • Cestování vesmírem bylo především inspirováno Einsteinovou teorií relativity. (Mrsina)
  • Cestování červí dírou je ve filmu vysvětleno pomocí tužky a papíru s tím, že nejmenší vzdálenosti dvou bodů nedosáhneme jejich spojením přímkou, nýbrž přeložením papíru. Totožný způsob vysvětlení byl použit už ve filmu Horizont události (1997), jehož jméno je i několikrát zmíněno. Nemusí však nutně jít o odkaz na zmíněný film, "Event Horizon" je totiž pojem spjatý s černou dírou, která v obou snímcích hraje důležitou roli. (SHI-SHA)
  • Většina záběrů s robotem jménem TARS nebyla ve skutečnosti vygenerována počítačem. Nolan nechal postavit "živou" loutku ovládanou a namluvenou Billem Irwinem, který byl poté ze záběrů vymazán v počítači. Irwin rovněž ovládal CASE, hlas mu však propůjčil Josh Stewart. (HellFire)

Související novinky

Matthew McConaughey bude bojovat s ohněm

Matthew McConaughey bude bojovat s ohněm

27.01.2024

Před deseti lety byl Matthew McConaughey na absolutním vrcholu. Hlavní role v nolanovce, která je jednou z nejlepších sci-fi poslední dekády. Za Klub poslední naděje vyfoukl DiCapriovi Oscara, navíc… (více)

Oppenheimer si připsal mimořádný rekord

Oppenheimer si připsal mimořádný rekord

18.08.2023

Snad to ani není třeba psát, ale pokud jste ještě v kině náhodou nebyli na nejnovějším snímku Christophera Nolana (Počátek) Oppenheimer, rozhodně vyrazte. Včera bylo pozdě. Film, který nadchnul… (více)

Nolan nevyloučil možnost natočení Star Wars

Nolan nevyloučil možnost natočení Star Wars

19.07.2023

Režisér Christopher Nolan si za ty roky v Hollywoodu vypěstoval pověst tvůrce, který má pevnou vizi, přesně ví, čeho a jak dosáhnout, a málokdy se co se kvality týče splete. Navíc se mu několik let… (více)

Oppenheimer a třetí Strážci budou dlouzí

Oppenheimer a třetí Strážci budou dlouzí

25.03.2023

Trend bobtnajících filmových stopáží pokračuje i letos a po 169minutovém Johnu Wickovi 4 se diváci pomalu ale jistě můžou začít připravovat i na další vydatné kousky. Čerstvě totiž byly odhaleny… (více)

Reklama

Reklama