Dracula

Ten příběh se rád vypráví s důrazem na první český muzikál, jakoby Svobodův Dracula přišel na pole neorané. Ale pravda je klasicky někde úplně jinde. V českém prostředí jsme si zvykali na fenomén muzikálu hned po válce díky úpravě V+W Divotvorného hrnce, v 60. letech přichází česká variace na West Side Story v podobě karlínských Gentlemanů a muzikál začíná být oblíbenou alternativou mladých ke klasické operetě, která se dlouho drží v povědomí publika, i když není oficiálně v oblibě. A za normalizace už jsou toho plná divadla, zejména v regionech. Hrají se takové klasiky jako Loď komediantů, My Fair Lady, Kiss me Kate, Chicago, Oklahoma... Ten porevoluční průlom je více ve znamení původního českého muzikálu, ale nikoli objevení žánru jako takového. Nicméně vzpomínka na první nastudování Draculy v Kongresáku je pořád živá a show je neustále aktualizována, kostýmy, novou scénou, koncertní verzí a pořád je co poslouchat. Všechny výrazné osobnosti 90. let tím muzikálem prošli, i když u některých jako u Genzera se tomu už ani nechce věřit. Blondýnky dostávaly za odměnu Adrianu/Sandru, brunetky Lorraine. Hlavní role udělala Hůlku a zapomenut byl Landa. A i když časem došlo na Svobodovo vyčerpání, obliba muzikálů Monte Cristo a Golem zůstala velmi při zemi, tak Dracula je pořád vítaný s otevřenou náručí. "Šašku! Jak pot či slina i krev je jen tekutina, a proto vždycky poteče." - "Máš se nač těšit, člověče." (06.06.2021)

Muzikály nepatří zrovna k mému oblíbenému žánru a v životě jsem jich viděl vlastně jenom pár. S Draculou jsem se potkal již dávno někdy v televizi a musím říct, že mě tehdy velmi mile překvapil. Nejen, že jsem u něj vydržel do konce, ale především mě i bavil. Popravě ani jeden z tvůrců nepatřil nikdy k mým oblíbencům a také oni všichni mě překvapili. Ne nadarmo patřil Dracula k průkopníkům a později k prověřeným vrcholům naší muzikálové tvorby. Navíc všem žánrovým následovníkům prošlapal cestu a za to všechno si své vysoké hodnocení zaslouží. (24.10.2017)

Nevím, jak hodnotit. Měl bych podotknout, že jsem viděl novou verzi v divadle Hybernia ( divadlo Hybernia má dosti moderní zařízení projekce a vypadá celkově hodně progresině ) před dvěma dny - nový remake se liší ve dvou hlavních bodech, a to že celá scéna je více komornější a že druhá část se neodehrává v součastnosti, ale v roce 2088. Pro mě další menší, ale o to důležitější bod - v hlavní roli Draculy jsem schytal naštestí Josefa Vojtka, který mi v této pozici sedí mnohem lépe nežli pan Hůlka, nicméně ostatní obsazenstvo mi neznělo tak dobře, jako původní verze z 96. K problému mého hodnocení - divadlo bylo rozděleno na dvě části, při čemž první se prakticky kryla z původní verzí a byla pro mě velmi dobře stravitelná. Ale ta druhá, v roce 2088 alá retro k dnešní současnoti, mě chvílema nutila potopit se do hlubin zcela nepohodlného křesla - sedět blíž kraji přemýšlel bych o velice (na druhou stranu) luxusních záchodech. Takže kdybych hodnotil, tak první část za lepší 3* (hlavně za Vojka a ze melancholii k mladým létům) a druhou bez kompromisů za 1*. ALe celkový dojem (připočtu-li dojem z divadla, z výletu do Prahy - ano, jsem vesničan) je předně někde mezi. Nakonec půměrné tři hvězdičky jsem ochoten dát. (19.09.2009)

Nejsem muzikálový typ ale v rámci mého kulturního povědomí jsem si nemohl nechat ujít včerejší záznam na čt art na počest nedávno zesnulého spolutvůrce Richarda Hese. Ne nadarmo je Dracula nejlepší porevoluční muzikál. Mnoho nezapomenutelných písní, slušná výprava a skvělý výkon Lucie Bílé. Bohužel kvalita strmě padá s nástupem poslední třetiny z blízké budoucnosti, která se hluboko propadla pod úroveň nastavenou první hodinou a půl. Závěr se sice ještě snaží laťku pozdvyhnout, bohužel mé znechucení ale už nespraví. Za první 2/3 4*, za 3/3 2*. A Genzera prosím už nenechte zpívat. (19.02.2014)

Vidět tento muzikál až dnes a jen v televizi, bylo by mé hodnocení diametrálně odlišné... Tohle dílo nedosahuje žádných extrémních kvalit, ale ze své návštěvy živého představení v Paláci kultury si pamatuji, že zážitek byl tehdy dechberoucí. Jozef Bednárik dokázal vystavět vizuálně úžasný spektákl, který musel zasáhnout každého. Ano, bylo to především o efektu, bylo to povrchní, postrádalo to jakoukoliv hloubku, byla to jen jednoduchá zábava pro masy, ani Svobodova hudba nebyla nijak původní, ale byl první z řady původních českých muzikálů nové éry a takovou optikou si zaslouží být hodnocen... (12.07.2015)