Kvílení vlkodlaků

Nejlepší díl celé série s přibaleným dárečkem v podobě skvělé Dee Wallace. Filmy o vlkodlacích jsou většinou otřesné a jen málo který z nich má na lepší než průměrné hodnocení. Najdou se mezi nimi samozřejmě i vyjimky, ale mnohdy jde spíše jen o trapnou přehlídku nepříliš vábivých speciálních efektů. Tentokrát mě film potěšil nejen svým příběhem, ale i docela zdařilou přeměnou. Lze zde samozřejmě vidět i kýčovité scény a momenty, ale i tak jsem se u toho docela bavil. (14.02.2011)

Kvílení vlkodlaků je zřejmě jediný zcela čistokrevný horor Joa Danteho (ač podobně jako Piraňa obsahuje docela dost odlehčení) a jeden ze dvou nejlegendárnějších vlkodlačích hororů osmdesátých let, ne náhodou proti sobě postavených v boji o Oscara za speciální efekty. Kvílení vlkodlaků tenhle boj sice prohrálo, v mých očích nicméně za svým soupeřem nijak nezaostává a jako horor dodnes dobře funguje. Potěší navíc obsazení legendárního Dicka Millera do jedné ze zásadních vedlejších rolí a celá řada známých osobností v rolích epizodních (mimo jiné Roger Corman, John Sayles a Jonathan Kaplan). (10.05.2011)

Jeden z těch povedenějších filmů o vlkodlacích. Překvapivě se tu nevykytuje jeden, ale hned celá komunita vlkodlaků. Příběh začíná jako detektivka a zhruba do poloviny filmu téměř nic nenaznačuje tomu, že by mělo jít o horor. Napětí je tu gradováno, v několika vlnách se objevují atmosférické scény, které jsou ale před vyvrcholením utnuty. Tahle roztříštěná stavba ale dodává perfektní základ pro druhou polovinu filmu, která je neuvěřitelně našlapaná – jednak se tu prolínají lidové pověry (stříbrné kulky) a pak se o zábavu stará celá vlkodlačí komunita, kdy se spád děje až do konce filmu nezastaví. Hlavně efekty jsou výborné – maska a proměna na vlkodlaka vypadá neuvěřitelně dobře (hlavně obličejová část – čenich a tlama). Jen ty uši vypadají moc špičatě a místy až komicky. Nevím, jestli je to nějaké nevyřčené pravidlo, že se v každém filmu o vlkodlacích musí objevit nějaký odkaz na původní film The Wolf Man, ale tady je jich hned několik – jednak se tu vyskytuje postava dr. George Waggnera (Waggner byl režisérem Wolf Mana) a úplně na závěr se na televizní obrazovce objeví přímo sekvence z tohoto filmu. Narozdíl od svých pokračování je The Howling skvělou podívanou. (12.12.2005)

Týmto titulom odštartoval na začiatku osemdesiatých rokov minulého storočia americký režisér Joe Dante (učedník a obľúbenec veľkého Stevena Spielberga) sériu werewolf snímkou, ktorá sa dočkala mnohých ďalších pokračovaní a stala sa významnou ikonou tohoto špecifického horrorového subžánru. "Howling" (Zavýjanie) je dnes pre fanúšikov horrorovej filmovej tvorby klasikou v oblasti filmov o vlkodlakoch. American old school werewolf horror. *** (05.09.2015)

Vynikajúci vlkodlačí horor starej školy, podľa roku vzniku je zrejmé, že ešte klasickým hustým spôsobom. Super klasika, ktorá boduje vďaka svojmu stvárneniu a komplexnému prístupu. The Howling obsahuje teda nie len hustú atmosféru, ale aj kvalitné herecké osadenstvo, názornosť a trocha tej erotiky a humoru. Proste komplexný prístup. Dee Wallace v roly hlásateľky správ Karen zistí, že toto jej povolanie a vytŕčanie sa na obrazovke v hlavnom vysielacom čase má aj svoje úskalia. Pred obrazovkou totiž vysedáva všelijaká banda. A logicky ani Karen neobíde nepríjemná skúsenosť s jedným hnusákom. Karenine problémy však týmto nekončia, práve naopak. Veľmi vydarené filmové spracovanie, ktoré sa odohráva prevažne v temnom lese, kde nie je núdza o napäté situácie. Byť tam, sekeru by som asi nespustil z ruky. U mňa plný vlkodlačí počet. Auuuuuuuuuuuuu. (18.10.2007)