V údolí Elah

Stejně jako se na válku v Iráku bude nahlížet jinak za 20 let, tak i tento Haggisův film přišel moc brzy a bude chvíli trvat, než bude doceněn. Společenská kritika o to naléhavější, že na nikoho nesvaluje vinu, nikoho zbytečně neglorifikuje, jen předvádí, že se to "strašně posralo". A tak to zřejmě cítí většina americké střední třídy. Dokonce ani závěr s vlajkou mi nepřišel trapný, byť jsem ho podvědomě očekával. Silné volání o pomoc, které zřejmě zůstane nevyslyšeno... (06.11.2009)

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)

Tommy Lee Jones v tradiční roli ultradrsňáka - taťky, co pro ztraceného syna neuroní ani kroupu, ale o to větší vehemenci vyvíjí při snaze vypátrat pachatele brutálního zločinu. Drama je to místy až příliš pomalé, abych čtvrtou hvězdičku dávala s čistým svědomím, ovšem lahůdkové herecké obsazení, propracované charaktery postav, pár silných scén a celkové vyznění filmu (myšlenkově sice nijak třeskutě originální, ovšem pravdivé) mi přece jen umožňují souhlasit se zdejším souhrným hodnocením 72%. Tak proto bývá česká vlajka tak často zavěšena obráceně, konečně mi to dává smysl: znamení světu, že jsme v prdeli... (05.03.2012)

Po ohromném úspěchu oscarové (a přeceněné) „osudové mozaiky“ Crash, kdy by mnozí čekali další efektní drama s hvězdným obsazením, přichází Paul Haggis s komorním psychologickým snímkem o zvláštním stavu, v němž uvízla americká společnost, paralyzovaná příliš dlouho trvající válkou v Iráku. Pátrání vysloužilého vietnamského veterána, vojáka tělem i duší, po zmizelém synovi, nese rovněž rysy detektivky. Očekávání napínavého thrilleru se vám však může krutě vymstít – režisér sice respektuje pravidla krimi filmů (objevování nových důkazů, výslechy svědků, odhalení pachatele), ale své pozvolné vyprávění staví hlavně na dialozích. Na můj vkus na dialozích příliš precizně vybroušených, následně naštěstí „zlidštěných“ přirozeným herectvím některého z charismatických herců. Těm samozřejmě vévodí Tommy Lee Jones, dobrej americkej táta, který si myslí, že rozumí současnému světu, ale postupné odkrývání pravdy ho přinutí přijmout jinou, drsnější realitu, než na jakou byl zvyklý. Zajímavá spirálovitá struktura filmu nás nutí všímat si detailů, neboť každá postava má ve scénáři své pevné místo a svým dílem přispívá k vykreslení titulního údolí Elah, stavu mysli, kdy váháme, kdo je Davidem a kdo Goliášem. Po pomalejším rozjezdu mě film zcela pohltil a různými tu šikovně (tajemný balíčk), tu méně šikovně (postupné posílání videí, zbytečná akční scéna) zakomponovanými „šponovacími“ prostředky držel v napětí. Otázky typu „proč detektivka Sandersová s takovým zápalem pomáhá chlápkovi, který jí nejspíš není moc sympatický?“, brzy odvane čas, zážitek z posledního, nejvíce skeptického záběru přetrvá. Nad očekávání výjimečný snímek. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Radiq, BoXBe (07.04.2008)

Výbornej Tommy Lee Jones a Charlize Theron. Ale u Charlize je to spíš zase klasika. Ta by si pro film snad nechala i zlomit nebo amputovat nohu, jenom aby šokovala. Takže klasika. Příběh už zase taková klasika není, i když ta podstata je stále dost aktuální. Hlavně teda v Americe. Ale posrali si to sami. Je divný si uvědomit, že Amerika je vlastně pořád s někym ve válce, ale když to tak chtěj mít a myslej si, že tím ochráněj svět, tak ať s tím pokračujou. Možná to nějakej smysl má, ale ty filmy už začínaj bejt pomalu otravnější a otravnější. (11.03.2010)