V údolí Elah

Režisér Paul Haggis sa tentoraz opäť vracia k čisto americkej téme. V tej dobe aktuálnej a veľmi citlivej - konkrétne k nezvestnému americkému vojakovi. Dej je zasadený výhradne do Ameriky, kde sa píše november 2004. Do vojnou zmietajúceho sa Iraku sa diváci prenesú len zriedka a to výhradne len prostredníctvom médií - televíziou - či modernou technológiou. Haggisov scenár jednoznačne naplno necháva vyniknúť ostrieľaného a skvelého Tommyho Lee Jonesa. Treba pochváliť výbornú Charlize Theron, ktorej postava je úžasná a aj vďaka odlišnosti farby jej typicky blond vlasov, je proste iná. V porovnaní s režisérovým predošlým dielom Crash, tomuto filmu chýba na jednej strane viac emotívnejšia hudobná a vybrúsenejšia vizuálna stránka, na druhej strane je avšak posolstvo viacvrstvové, nenásilne naporcované, no so značným patriotizmom, čo nemôže chýbať v žiadnom americkom filme. Tu môžete napočítať vyše dvadsať - tridsať zástav spojených štátov. (05.03.2019)

Tommy Lee utáhne celý film levou zadní a zaujme tak, že pomalejší tempo ani na minutku nenudí. Kriminální zápletka pátrání po ztraceném synovi je dlouho neprůhledná, takže udržuje napětí. K tomu je vše okořeněno špetkou (spíše hrstí) psychologie, v podobě vojáků deformovaných válečným traumatem .Psychologické drama se vším všudy... (29.08.2010)

Je zvláštní, jak se vztyčování vlajky někdy může na míle vzdálit patosu.. Mistrovsky zrežírované (obyčejné věci mnohdy dělají film neobyčejným) a královsky zahrané detektivní drama o rodičovské lásce a odpovědnosti krále Saula posílajícího Davidy (či spíše jen kameny do praku) proti Goliášům. Řadoví Američané dobře ví, že se to posralo. A taky že už je pozdě s tím něco udělat... (16.09.2014)

Paul "Crash" Haggis si vybral jako svůj další film na americké poměry docela kritické dílo. Tommy Lee Jones se jako bývalý voják vydává hledat pravdu o smrti svého syna a potkává nekompromisní Charlize Theron, která opět svůj krásný obličej a tělo vyměnila za mnohem méně půvabné rysy policejní detektivky v džínách. Příběh je pomalý, ale herecké obsazení stále divákovy má, co ukázat a ten se příliš nenudí. Bohužel to je asi vše, protože kritika i kdyby byla oprávněná tak je stále příliš krotká, aby něco změnila a nebo výrazně upozornila. Paul Haggis, který také napsal scénář, je na snímku velmi a dodává celému filmu klid a smysl v dialozích. Pro ne-amerického diváka, který si neprošel a nevnímal boj v Iráku, jako ti, kteří tam měli své děti možná nikdy nedokáže docenit váhu a vnitřní hloubku tohoto citlivého snímku a to se přesně týká mě. (17.04.2008)

„Nedává to smysl. Neodešel by, aniž by nám něco řekl.“ - „Najdu ho.“ Otec, bývalý seržant-vyšetřovatel pochopí, že hledání pravdy o synovi bude těžké. A ačkoliv se setkává s domnělým respektem a empatií, pomáhat mu začne jen policistka, které všichni ostatní akorát házejí klacky pod nohy. Ale oba se nehodlají vzdát…Není těžké začít fandit otci, který se setkává jen s neochotou a nezájmem. Tím spíš, když se musí krom ztráty vyrovnávat i s pravdou o synovi, který nebyl ani zdaleka tak čistý jako okvětí bílé lilie. Jenže pouze sympatie s hlavními hrdiny a solidní herecké výkony jejich představitelů nemusí tak úplně stačit, když je celý příběh místy hrozně naivní. Už jen to, jak je Hank připuštěný k vyšetřování a chvílemi si dělá, co chce, příliš uvěřitelnosti nevyvolává. A ono americké trauma z Iráku, které se line na pozadí, mi zde přišlo docela odosobněné a vzdálené. Ospalé tempo pak člověku moc nepřidá. Celkově dávám pouze lepší 3*. „Později někdo řekl, že jsme přejeli dítě. Tomu nevěřím. Podle mě….jsme přejeli psa. Zabili jsme psa!“ (25.07.2021)