Obsahy(1)
Inscenace režiséra Jana Kačera z roku 1967 je jednou z legend českého divadla. Spadá do období prvních nejšťastnějších let Činoherního klubu. Patřila k pražským divadelním hitům a mimořádných úspěchů se dočkala i v cizině.
Revizorem, který byl natočen v televizním studiu v roce 1971, připomínáme letošní zářijové sedmdesátiny Pavla Landovského (hraje Hejtmana) a stejné říjnové výročí režiséra Jana Kačera.
A blahopřejeme.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Bylo, nebylo, v dalekém království žil, byl jeden herec jménem Pavel Landovský a byl neskutečně dobrým hercem. Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Na scénu přišel jako vždy trapný, uřvaný a neskutečně špatně hrající Landovský, kterému se jako vždy podařilo mi zkazit dojem z jinak brilantního celku. ()
Naprosto skvostné zpracování Gogolovi legendární hry. Neviděl jsem jediný špatný výkon, naopak všechny postavy jsou věrohodné nebo i přímo geniálně ztvárněné(především Landovský v roli hejtmana a Kodet jako Chlestakov). Obávám se, že dnes už by to nikdo tak výborně nesehrál(podotýkám, neviděl jsem verzi s Kaiserem, takže to nemohu tvrdit na 100%). Tito herci v sobě měli tak úžasný entuziasmus, že vlastně ani moc nehráli, ale žili tu svoji roli. Herci i celková atmosféra připomíná spíš nějakou českou lidovou komedii než ruské drama. Je vidět že chování je stejné nezávisle na době či místu. Jedna z nejlepších komedií, dělající si humory ze samotného člověka a jeho chování v krizové situaci vůbec. A to je toto drama staré již 200 let. ()
Kodet dělá Chlestakova se ctí, ale to, jak Kačer popisuje v bonusech Pucholtovo pojetí "ušatý ňouma měnící se v monstrum", to člověku nedá spát. A že v původní koncepci to byla inscenace o strachu, si lze lehce představit, ale zároveň má Kačer recht, že do studiového záznamu to úplně neprolezlo. I tak ovšem jeho verze slouží té dodnes neskutečně aktuální dvousetleté hře o něco pokorněji a zároveň objevněji než efektnější Fedotovova. ()
Přehlídka herecké dokonalosti na prknech, která znamenají svět. Jiří Kodet vrhající se naprosto neodolatelně střemhlav do Chlestakovových Prášilovských eskapád, Pavel Landovský (dávno před dobou, kdy takzvaně "propálil kotel") s Helenou Růžičkovou (dávno před dobou, než se stala uřvanou vesnickou bábou z třeskutých "lidových" komedií) odhalující maloměstskou "světáckost", a mnoho a mnoho dalších velkých jmen českého divadla i filmu si dává velmi záležet na tom, abyste na mistrovské satirické dílo (původem z Ukrajiny, nikoliv Ruska;)), hned tak nezapomněli. Nebo pokud chcete, můžete to brát jako špičkovou studii toho, jak má vypadat ztvárnění různých stupňů a typů opilosti:) Obzvlášť dokonalý je v tomto ohledu Josef Abrhám. 90% ()
ČEMU SE SMĚJETE?! SAMI SOBĚ SE SMĚJETE!! Jedno z vrcholných dramat ruského realismu získalo v Čechách hmatatelnější kontury zásluhou Činoherního klubu roku 1967. Perfektně obsazená satirická komedie má díky tématu korupce, lhaní a přetvářky stále hodně co říct. Nezestárly ani vtipy, je však otázkou, zda-li budete brečet smíchem, či zoufalstvím nad povahou naší, čili lidskou. Postavu podvodníčka Chlestakova, který se dokáže chopit předhozené příležitosti, přesně vystihl tehdy velice mladý Jiří Kodet, důstojnými (spolu/proti)hráči jsou mu mimo jiné Pavel Landovský (hejtman), Josef Abrhám (věčně nalitý poštmistr) či Helena Růžičková jako kvalitně ovnaděná hejtmanova manželka. Pokud se vám třeba v rámci školní povinné četby nechce Revizora číst (alespoň tuším, že do ní patřil), je tohle přiměřeně zábavná alternativa. 85% ()
Reklama