Poslední královna

Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75% (14.05.2016)

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. (16.08.2014)

Výborná televizní inscenace s neschematicky pojatými postavami historických osobností. V obsazení převažují méně známí herci, resp. herci vedlejších rolí. Za sebe bych vyzdvihl především nedávno zesnulou Janu Andresíkovou v hlavní roli Elišky Přemyslovny (škoda, že jich neměla více). Stejně dobrá je i Marie Drahokoupilová jako Eliška Rejčka. (31.10.2020)

Dramaturgie Československé televize byla obdivuhodná. Zřejmě se někomu zdálo, že televize natáčí málo inscenací z české historie a tak jich v roce 1974 vzniklo hned několik. Královský gambit, Králův kalich, Vrtkavý král, Břetislav a Jitka, Píšťalka pro dva a další. A také tato inscenace. Při převodu takhle hluboké historie na obrazovku se musí dialogy vymyslet, ale aby se musela i překrucovat historie, to si myslím, že nebylo zapotřebí. Původně jsem čekal, že tvůrci udělají z Elišky Přemyslovny světici a modlu. Ona taková nebyla. Byla hrdá, pyšná a tvrdohlavá. Ale že z ní udělají pomstychtivou neurotičku, to jsem opravdu nečekal. S intrikářů Jindřicha z Lipé a Alžběty Rejčky udělali zkoušené chudáky. Každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že Jindřich z Lipé poštval krále Jana proti královně Elišce díky falešnému obvinění, že chystá Eliška na hradě Lokti spiknutí proti králi, zatímco Eliška se tam ve skutečnosti schovávala ze strachu ze spiknutí proti ní a králi. V inscenaci se z Elišky Přemyslovny stala pomstychtivá intrikánka. Ateliérové stavby inscenace jsou hodně chudé, všechno je do žluta až červena a kazí to dojem z jinak dobrého zpracování, hlavně scénáře (ne, z historického hlediska). Jana Andresíková se zhostila titulní role velmi dobře a ukázala, že je opravdu škoda, že takové příležitosti dostávala jen ojediněle. (26.02.2007)

Dobře napsaná i dobře provedená televizní inscenace, která poměrně překvapivým způsobem přibližuje poslední Přemyslovnu na českém trůnu. Ukazuje ji jako sice hrdou a odhodlanou osobnost, ale zároveň nešťastnou a ne příliš prozíravou královnu podléhající špatným rádcům, která si svůj osud zavinila v podstatě sama. Herecké výkony plejády známých herců tuto inscenaci povětšinou zdobí. (08.03.2021)