Konec velké epochy

Když přijdou silnější, je to vždycky okupace. Jak se jen zachovat? Tento pomyslný lakmusový papírek, kterým autoři, scénáristka a spisovatelka Jindřiška Smetanová a režisér Antonín Moskalyk, prověřili lidskou povahu na základě ireálné (nepředstavitelné) situace, v níž je bezprostředně ohrožena suverenita státu a svoboda jednotlivce, je s ohledem na věci příští (srpen '68) málem jasnozřivou předpovědí. Bod zlomu, tedy to, proč najednou nic není jako dřív, navíc zastihuje zdejší postavy, bezejmenné a proto anonymní, nepřipravené, zaskočené, uprostřed ospalého všedního dne – tedy přesně takové, jaké bylo možné vídat na pražských ulicích také o necelé tři roky později, v den vpádu sovětských vojsk. Pomineme-li jakýsi hlas zvenčí, který je ale nutný pro uvedení kontextu a který zpřítomňuje objevivší se zlo prostřednictvím televizní obrazovky, jsou všechny ostatní postavy funkčním prvkem tohoto nevšedního experimentu. Obsazením špičkových hereckých interpretů (Šmeral, Růžek, Brodský, Krůta, Dítětová, Waleská, Dostalová, mladý Ornest a další) nabývají tito nehrdinští hrdinové na své přirozenosti, zabydlují onen ireálný prostor reálnými prožitky. Slabí a silní, odvážní a zbabělí, chytří a hloupí. Lidstvo pod kuratelou. Nic se nezměnilo. Vůbec nic. (09.10.2016)

Sci-fi z kaviarne, a to po celý čas, kamera z nej nevyjde ani na chvíľu. Zato kameraman netradične vstupuje do filmu formou reportéra. Kontakt so svetom sprostredkuje len obrazovka, ako je to časte aj dnes, len obrazovka televízora bola nahradená inými formami. Protivojnové posolstvo je doplnené protitotalitným, takže to nemohlo zostať bez trezorovej odozvy. Mimozemská totalita, ktorá zamrazí vývoj kultúry aj stav obyvateľstva, sa nemohla páčiť. Napriek krátkemu trvaniu ma film trochu nudil, takže nemôžem ísť cez tri hviezdy. –––– Nikdy dřív nebylo v novinách tak málo, jako je dnes. Přečtete si je a víte toho míň, než jste vêděl předtím. (26.11.2019)

Hovoří CML: Co jste si nadrobili, to si taky snězte. Pozoruhodná dobová angažovanost nerozlišující mezi Východem a Západem. Pro a proti lidstva v tanci dialektiky velkých dějin a malých životů. V přímém kontrastu k tomu je přílišná modelovost postav a jejich reakcí. Skanzen protektorátní a postprotektorátní generace. Ze všech těch živočišných druhů je nicméně jeden podivuhodně autentický a dosud trvající: instalatér Krása. Celkový dojem: Tak nějak jsem si vždycky představoval soudobé německé eticko-filosofické divadelní hry. "Život je to, co bolí. Vemte si na sebe něco, Evičko, je tam zima." (15.12.2011)

,,Nemůžeme se stavět na zadní nohy, jde o historii celého lidstva..." Československá nová vlna a mimozemšťané. Docela síla, když se divák do toho příběhu ponoří. Příběh se sice pohybuje v žánru sci-fi, ale nevyznívá zcela nereálně, dokonce velice trefně propojuje váleční a okupační tematiku včetně myšlenky ohrožení v podobě konce světa. Existenciální podobenství, jak se v jedné místnosti sešli a musí zde zůstat jistou dobu spolu lidé různých profesí a především nejrůznějších charakterů, které se tu pak naplno projevují. Oceňuju výrazný prostor pro psychologizaci postav místo jakýkoliv sci-fi triků. Jinak film dost experimentuje spíše na formální a žánrové úrovni, zčásti připomíná klasickou studiovou inscenaci, v jistých pasážích nabývá podobu televizních reportáží. Hodně zajímavé je zpracování s hlasem hosta, který je tu přítomný a vede dialog se všemi postavami, ač na plátně ho není vůbec vidět. Místy těžší strávitelnost (zejména pasáže s vědeckými a politickými komentáři odborníků ze světa) přebíjí výborné herecké obsazení se skvělou Janou Dítětovou, Růžkem, Brodským, Rážem a nádherně filosofujícím Vladimírem Šmeralem. Další toť originální podoba nové vlny, "vlnící se" i přes obrazovky televizních přijímačů. Na vlnách vědecko-fantastických výjevů, s obrovským poselstvím pro diváky (nejen, ale klidně také pro ty pracující v socialistické společnosti ;o)). 80% (09.10.2016)

Paralela ke společenským událostem vybočila poněkud ze žádoucího, převažujícího, povoleného (nehodící se škrtněte) způsobu uvažování. 1) Neobratné politické narážky dnes působí polopaticky a lacině, ovšem ve své době tomu tak asi nebylo. Je divný, že jdou, když nemusejí..._____ 2) Fakt, že inscenace předznamenala nepsanou smlouvu režimu gulášového socialismu s obyvatelstvem o pár let později, je očividný a už jen díky tomu stojí film za zhlédnutí._____ 3) V době vzniku 4*, po osmašedesátém 5*, nyní už jen 3*. (19.12.2019)