Napříč vesmírem

Inspiraci, zřejmě hledala režisérka v mnou velmi oblíbeném Luhrmannově spektáklu. Across the Universe je hezký muzikál ale s velmi nadčasovými písničkami a scénkami které mnohdy působí až nesourodně.Některé jsou přímo úžasné a originální, jiné zase hrozně utahané a nudné. Atmosféra šedesátých let se podařila,děj není dvakrát originální ale jaký muzikál ho má?Herci a herečky byly vybráni s přesností včetně hlavní dvojce Evan Rachel Wood a Jima Sturgesse kteří zpívají jako profesionálové. Takže převládá spokojenost. (13.07.2010)

Dlouho jsem se na tenhle muzikál chystala a když už sem si našla tu chvíli... stálo to za to. Mělo to příjemný průběh, herci byli přirození, zpívali lehce jako profesionálové. Hlavně mě překvapila Evan Rachel Wood, kterou musim opravdu pochválit, protože nejen, že předvedla upřímný herecký výkon, ale zpívala nádherně, to platí i o hlavním představiteli. Písničky Beatles mi pořád znějí v hlavě, nevěděla sem, že jich znám tolik,. Byl to velice zajímavý nápad, propojení děje s písničkami, s válkou ve Vietnamu... prostě to mělo svůj příběh a tak to má být. Konec byl dojemný a celkově to na mě působilo mile, krásný písničky, každá role tam měla svůj význam a své kouzlo. Líbily se mi i symboly, jako byly jahody, které představovaly bomby... Celé to bylo naprosto přesvědčivě natočené, mělo to osobitost a všechny ty barvy kolem a hlavní je to, že muzikál nestárne a tohle mi zvedlo náladu a zároveň sem uznala, že je to povedený kousek. (18.05.2010)

Za zlatým pozlátkem, ke kterému kdo ví kde film přišel, skrývá se šeď průměru. Příběh je průhledný jako bílé krajkové prádlo, a nezachraňuje ho nic z toho, co v takovém případě zachraňovat má. Přítomnost Rachel Wood je milá, ale co s tím, když zde platí rovnice, že kdo je zajímavý po herecké stránce, ztrácí ve zpěvu a naopak? Po hudební stránce se jedná o vykradačství skladeb sice krásných, ale na tom film samotný žádné přičinění nemá. A pokouší-li se o písničky vlastní, nesou se v naivně pubertálních verších o modrých očích, blankytném nebi a lásce až za hrob. Já rád sladké, ale občas po něm bolí zuby... Mimochodem, jak by asi mohl dopadnout příběh, jehož hlavní hrdina se jmenuje Jude? P.S: Doplňující otázka. Také si myslíte, že mít děti je narcismus? :-D (26.07.2011)

Spousta lidí včetně mě čekala druhý Moulin Rouge - a trailery k tomu sváděly. Julie Taymor se bohudík/bohužel vydala poněkud jinou cestou a důležitost příběhu či soudržnosti celku ji přitom zdaleka netrápila. Across the Universe je proto nejsilnější v jednotlivých hudebních číslech, která zaujmou svou jinakostí a výtvarnou stránkou. Kromě závěru se nějak zvlášť silných emocí nedočkáme, ale taková Evan Rachel Wood svým hlasovým projevem a andělským zjevem dokáže zlepšit náladu. Coververze jsou podle mě solidní, heslem dne je přirozenost, což se daří. A ty písničky jsou prostě geniální. (06.01.2008)

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely. (15.05.2008)