Prosíme přetočte

„Já jsem Bill Murray, ty jsi všichni ostatní“ Mluvil tady někdo o pošucích z videopůjčovny? Nevím o tom, že by poblíž malebného městečka Versailles kousek od Paříže stála atomová elektrárna, nicméně právě odtamtud pochází bůhvíčím ozářený Michel Gondry. Jeden z nejoriginálnějších mainstreamových tvůrců dneška. Jeho nápady jsou úžasné, celky do nichž je skládá, již méně. O Prosíme přetočte si můžete myslet ledacos, ale právě originalitu mu odpářete jen těžko. Ano, je to trochu maglajz a v jednom hrnci jsou zde vařena lesní zvířátka příliš mnoha chutí, z principu ovšem nedokážu nenávidět film, který s bezelstnou upřímností miluje film. Všechno si žádá renovaci, životy, přenosná filmová média, budovy… nic nového však nemá kouzlo čehokoliv starého. Jak rád jsem dosud nadával na VHSky, potvory, které se s takovou oblibou zasekávaly v přehrávačích, nyní na ně hledím s mnohem větší něhou. A co teprve ten pocit, když s partou kamarádů uklohníte vlastní biják a pak jej společně zhlédnete a bavíte se více než u kteréhokoliv trháku za mnoho miliónů. V závěru filmu jsem se cítil přesně tak. K slzám chybělo málo. Nemyslím si, že by Gondry vyzýval k bojkotu filmů velkých zlých studií. Vždyť – co byste potom chtěli „ošvédovat“? Prosíme přetočte má spoustu much, jimž by se slušelo utrhat křidýlka a nejspíš nebude vašim milovaným filmem, jako manuál jak své milované filmy natáčet ale poslouží parádně. Apendix: Proti zvířatům v zásadě nic nemám. 80% Zajímavé komentáře: Lateef, Vitason (11.07.2008)

Michel Gondry opustil v Prosíme přetočte svou úspěšnou koncepci romantické surreálné komedie a natočil film oslavující sám fenomén kinematografie (cosi ve stylu Darabontova Majesticu, Scorseseho Letce atd.), ve své podstatě adorující tvůrčí přístup a nespoutanou vitalitu profesionalizovaných filmových amatérů - režisérů typu legendárního Ed Wooda (jehož mýtus stvořil vlastně až Tim Burton v jeho biografickém filmu), je tu cítit také silný prvek nostalgického retro ohlédnutí. Prosíme přetočte nedosahuje sice absolutních výšin předchozích dvou Gondryho celovečerních filmů, ale i zde platí, že Gondry prostě netočí obyčejné filmy. Jak to pojmenovat nejlépe? Patrně jako lavinu živelné autorské kreativity, která se valí i z tohoto snímku. Ten gejzír infantilně roztomilých nápadů, dětinských vychytávek, abnormálně ujetých zápletek, neformálních myšlenek a fórků atd. si hračička Gondry doslova užívá a ozvláštňuje svůj film tím ryze Gondrovským tvůrčím přístupem - dekorace i mnohé animace vypadají, že jsou dělány doslova na koleně, dojem lacinosti a amatérismu je podstatnou složkou filmového vyznění, Gondry rád používá ruční amatérskou videokameru (film je doslova prošpikován záběry home videa), stejně jako bizarní synkreticky motivované kostýmy, masky a líčení. Stylizace na pomezí parodie komiksů, aluzí na ikonografii západní popkultury, pseudorealistického sociálního ukotvení a silně estetizované pseudoreality s dadaistickými podtóny. Jeho tvůrčí přístup je tedy čistě postmoderní a možná nejlépe ilustruje to, jak vypadá postmoderní filmový tvar. Gondry je prostě génius a každé setkání s jeho filmovým počinem zatím jednoznačně filmová událost s puncem mimořádné originality... Prosíme přetočte... (Pátou hvězdičku strhávám v korelaci s předchozími dvěmi Gondryho celovečerními filmy) Podobné filmy: Malý Rambo, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Život v oblouznění, Amélie z Montmartru (18.06.2008)

Sebedojímavé Gondryho spasma, které je sice mentálně na úrovni středoškolské besídky, ale staví se na odiv rovnou jako chvála lásky k filmu a komunitní tvořivosti. Přitom je to tak brutálně nucené a podbízivé, že i těch pár solidních momentů se topí v moři póz a křečovitě inscenovaných alotrií. Tahle Gondryho stránka "ostentativního intelektuálního dítěte" mě irituje. (24.06.2013)

Be Kind Rewind je veskrze skromný snímek - nostalgický příběh o zesnulém jazzmanovi ze zaprášené ulice, plný obyčejných lidí, na rohu s malou videopůjčovnou a všudypřítomnou láskou k filmu... A to je asi jeho největší předností. Michel Gondry pohlíží na všednost z té světlé stránky, usilovně hledá střípky nostalgičnosti a doplňuje o špetku humoru a nadsázky, aby vytvořil jedinečnou atmosféru předměstí. Což se vcelku daří, ale přesto tomu cosi chybí... Zejména na poli humoru film prostě selhává, až na pár trefných parodií se není čemu smát. Také celý nápad se zmagnetizovaným šílencem je značně nevyužitý a jakožto jediný sci-fi prvek v jinak věrohodném filmu až nevhodný (i když ne, že by na tom tak záleželo...). 6/10 (10.10.2008)

Příběh o dvou kamarádech, co se snaží zachránit malou videopůjčovnu tím, že vymazané kazety přetáčejí svými verzemi slavných filmů, a to za použití všech možných i nemožných prostředků, tak od takové synopse jsem si sliboval neuvěřitelně vtipnou zábavu. Film začal, minuty ubíhaly a mně došlo, že francouzský podivín Gondry nám nachystal něco trochu jiného. Jen párkrát jsem se hlasitě zasmál, ale takový ten přitrouble spokojený úsměv, tak ten mi z tváře nezmizel ani na minutu. Komici Jack Black a Mos Def se tentokrát upsali něčemu trochu jinému, než je čistá komedie. Prosíme přetočte je totiž něco jako Gondryho milostné vyznání - vyznání lásky k filmovému médiu. Takové vyznání, které nám například připravil už Martin Scorsese s Letcem, Quentin Tarantino s Kill Bill, Peter Jackson s King Kongem, Tim Burton s Ed Woodem (ten je Prosíme přetočte asi nejbližší), Kerry Conran se Světem zítřka nebo Steven Spielberg se čtvrtým dobrodružstvím Indiana Jonese. Tito uznávaní tvůrci projevovali svou lásku k filmu spíše v náznacích, prostřednictvím formy vyprávění a celkovým zpracováním, zato Gondry zobrazuje už samotné kouzlo tvoření filmů, zapálení pro věc a odhodlání jejich tvůrců. Když jsem viděl, jak některé scény ze slavných filmů opět ožívaly pod rukama nadšenců v improvizovaných podmínkách, srdce mi poskočilo. V tu chvíli jsem dokonale chápal, proč Gondry tento námět nevyužil pro natočení ztřeštěné komedie, na kterou se pohrnou davy a místo toho stvořil tuhle filmovou reflexi se srdcem. Ono se Prosíme přetočte dá taky chápat jako jakýsi manifest nezávislých filmařů. Varovně zvedá prst nad tím, že se s filmovým médiem čím dál tím víc zachází jako se spotřebním zbožím. Zamysleme se - nezávislí filmaři jako Jim Jarmusch nebo Lars von Trier, tak tito tvůrci nikdy nesklouzli do komečních vod, i když měli možnost a místo toho se stále drží svých nízkorozpočtových "malých" filmů, které z nich boháče neudělají. Ale proč? Jednoduše protože Hollywood (velká komerční mašinérie) bere film hlavně jako byznys, zato nezávislí tvůrci ho považují za umění a točí, protože je to naplňuje a baví - rádi tvoří. Tak to přece chodí - buď něco děláte pro peníze nebo to děláte, protože vás to baví...anebo jste někdo jako Michael Bay a dělat obojí naráz. Že se mi tyhle všechny věci prohnaly hlavou při sledování Prosíme přetočte, to je ten hlavní důvod, proč si tohohle filmu tak moc vážím. Spoustu lidí asi moc neohromí a asi jim bude připadat i nudný, ale já jsem naprosto spokojený. Miluji film a rád se dívám na film, který mi dokazuje, že nejsem jediný. (01.07.2008)