Matiné

Přehlížený klenot z dob karibské krize. Exploatační režisér Woolsey uvádí v Key West poblíž vojenské základny film Mant! o člověku, jenž zmutoval smícháním mravenčí a lidské DNA. Dnešní optikou, kdy debata o jaderném zbrojení a zastrašování narůstá, se Matiné jeví jako ideální relaxační protipól k vážnému Oppenheimerovi. O závažných věcech pojednává s lehkostí nenáročného odpoledního představení v kině, kde publikum vášnivě reaguje na ty nejpokleslejší, a přitom nejvíc ryzí filmové podněty. Kinosál se zde stává popkulturním chrámem, který se z bezpečného útočiště před nástrahami reality mění v její ultimátní prožitek. Kvůli nezvladatelným vychytávkám Goodmanova režiséra (pocta Williamu Castleovi či Rogeru Cormanovi) a paranoii jednoho ze zaměstnanců, přesvědčeného o zažehnutí jaderné války, vzniká zábavný chaos připomínající katastrofické filmy. Ty evokuje i  Woolseyho „4D“ projekce odkazující k systému Sensurround, který Universal vyvíjel v 70. letech a jenž rozvibroval sedačky u blockbusterů jako Zemětřesení (1974) nebo Bitva o Midway (1976)… Matiné perfektně reflektuje dobu, již pro změnu utvářel strašák studené války. Ta už v průběhu padesátých let zakořenila v popkultuře a v podstatě zažehla subžánr sci-fi hororů, jejichž zápletky se odvozovaly od možných dopadů radiace a vojenských experimentů. Woolsey přetváří hrozbu jaderného úderu, která prostupuje i každodenní školní docházku v podobě náhlých evakuačních cvičení, do ryzích cinefilních zážitků. Stejně jako Joe Dante, jehož možná nejlepší film docení hlavně milovníci kinematografie, jimž neuniknou ani sofistikovanější a skryté pocty. 85 % (14.08.2023)

Joe Dante skládá další poctu americké béčkové kinematografii a zároveň silnému dětskému nadšení z eskapismu, jakým bylo chození do kina v období politického pnutí za karibské krize, křišťálově čistému nadšení nejen ze stran dětí, ale i dospělých (výborný John Goodman) - no pokud jste cinefilové od dětství, Matiné nesmíte minout. Takováhle fandovská dobrodružství si kdykoliv nechám líbit. A William Castle by zatleskal. (18.04.2019)

Zrejme najmenej znamy a najviac zabudnuty Danteov film. Co je rozhodne skoda pretoze prijemnou dobovou atmosferou patri k jeho lepsim filmom. Ide o pribeh dospievania situovany do doby hroziacej atomovej vojny. Nie je to zrovna divacky vdacny namet, no to este neznamena ze nedokaze zaujat. Problem je vsak v nevyraznom scenari ktoremu chyba dramatickejsi dej, na druhej strane ho mozno vnimat ako poctu starym beckovym hororom s monstrami. Inovativne techniky Johna Goodmana na vystrasenie divakov v sale boli velmi zaujimave. Kto by nechcel v hororovej scene dostat pod sedadlom elektricky sok ? :D 65% (29.05.2009)

Skvěle provedená upřímná pocta béčkovým hororům 50. a začátku 60. let od režiséra z těch nejpovolanějších. John Goodman i celý ansámbl kolem něj jsou výborní a stejně tak i dětší herci, ale těm bohužel chybí zajímavější postavy. A protože je jim věnována dost podstatná část snímku, nelíbil se mi nakonec Danteho film tolik jako Burtonův "Ed Wood". Ten ale zase neobsahuje přidanou hodnotu v podobě parodického filmečku "Mant!". Dávám za tři, ale je to u mě hodně silná trojka. (13.12.2011)

Chtělo by se říct, že Dante předběhl svou dobu, když natočil poctu přednímu filmovému šejdířovi a eskamotérovi Williamu Castleovi v první polovině 90. let. Jenže pravdou zůstává, že ani dnes se filmy oslavující okrajové fenomény či překypující sofistikovanými odkazy netěší diváckému zájmu. Jen se o nich víc mluví, protože recenzenti se nyní rekrutují především z řad filmových fandů a nerdů. To nic nemění na faktu, že většinové publikum takové věci nezajímají, takže i snímky, jež u svého cílového publika dnes maximálně bodují (jako např. "Scott Pilgrim") ve výsledku končí jako propadáky. Stejný osud potkal v polovině 90. let také "Matiné" a Burtonova "Eda Wooda". Burton svůj snímek pojal jako ryzí poctu, takže posléze film nejen došel docenění, ale přímo zavdal k znovuobjevení fenoménu Wooda a jeho třeskutých produkcí. "Matiné" bohužel zcela zapadlo, za což bezesporu může fakt, že se zde rámec pocty zcela kontraproduktivně mísí s žánrem dětského filmu. Celá dětská linie vyznívá ve srovnání s Danteho dřívějšími dětskými dobrodružkami "Gremlins" a "Badatelé", jako že byla (možná producenty) násilně napasovaná na to, co mělo být hlavním tématem snímku. Zřejmě vlivem toho jsou pak dětské postavy lajdácky odfláknuté z hlediska profilace a motivací. Bohužel právě dětská linie ve výsledku podkopává nohy i jinak okouzlující poctě králi filmové propagace a přidaných atrakcí. Lawrence Woolsey v bodrém podání Johna Goodmana skvěle evokuje povahu a přednosti legendárního Williama Castlea a ve chvílích, kdy je právě on středem vyprávění, "Matiné" skvěle vystihuje to, co bylo hlavní silou Castlea: pomocí pompézně prezentovaných laciných triků udělat z projekce tuctového céčkového braku nezapomenutelný zážitek. Dante a spol. bravurně odhalují jednotlivé fígle, jako falešné virální kampaně pomocí najatých herců vystupujících coby mravokárci, i s úctou a nadšením dávají nahlédnout na kutilskou povahu samotných přidaných atrakcí. Jen nesouhlasím s mytizováním naivních diváků, kteří vše baší i s navijákem. Klíčem k úspěchu takovýchto podniků byla naopak ochota a touha publika se v kině pobavit a přistoupit na hru navzdory její průhlednosti a očividné umělosti. Po zkušenosti příznačně hektické a spartanské organizace promítání Castleova majstrštyku "Třaslavec" na letošním Festivalu otrlého diváka a neopakovatelném zážitku ze samotné projekce se navzdory nedostatkům "Matiné" nemohu ubránit dojetí a nakonec i zármutku nad tím, že Danteho evidentně srdcová pocta jednomu z jeho oblíbených velikánů filmové historie tlí v zapomnění. (08.04.2012)