Obsahy(1)
Rozvedená Pascale žije se svými syny, dvojčaty, ve venkovském sídle. Jednoho dne se rozhodne dům prodat a zařídit se pro sebe. Když domů pozve i svého nového přítele, její vztah se syny se vyhrocuje. Otevírá se otázka samostatnosti dětí a jejich schopnosti být bez matky. Film o nevyřešených rodinných křivdách a strachu z nového je intimním dramatem založeným na hereckých výkonech Isabelle Huppertové a bratrů Renierových. Komorní atmosféru dotváří statická kamera. Tíhu nevyřčeného zdůrazňuje voyeurské pozorování postav při běžných domácích činnostech, jako je večeře. Snímek nejvíce zarazí otevřeností vztahu matky a synů v intimních chvílích a nedostatkem komunikačních schopností při vyjadřování emocí. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Přidala bych psychologické drama a musí na to být asi i to správné naladění. Rodinné vztahy, které jsou na nulové úrovni a my sledujeme postupně gradující a téměř očekávaný konec. Smutné, silné, a žel některé situace uvěřitelné. Absence hudby ještě navíc umocnila už tak tísnivou atmosféru. Je pravda, že tam většina situací, včetně konce zůstala otevřených a nezodpovězených. Ne, že bych to musela vědět do puntíku, ale proč manžel odešel, nebo proč se matka chovala tak zvláštním způsobem, alespoň některá z postav se mohla malinko víc rozvinout. Jinak spokojenost. ()
Matka dává lásku, otec peníze a synové na základě vlastních preferencí přestávají být nestraníky. Soukromý majetek o rozkladu již tak neúplné rodiny je do morku kostí komorní drama. Příjemné jako mráz zabodávající se do tváře, plné mlčenlivých „domysli si, co si myslí“ záběrů a s náležitě neuspokojivým otevřeným koncem. Formou, obsahem, dokonce ani (nejspíš úmyslně) unaveným herectvím Isabelle Huppert nad jinými neční. Prorocky se odvažuji tvrdit, že Joachim Lafosse francouzskou ani belgickou kinematografii nespasí. 65% ()
Velice slibně rozvinutý příběh o soužití matky se dvěma dospělými syny (lsabelle Huppert ve svých 51 letech vypadá hodně mladistvě a zase naopak Jérémie Reiner v 25 letech působí téměř o 10 let starší a tak mi to opticky na matku a syna moc nesedlo). Chybělo mi jakéhokoli vysvětlení příčin "zvláštního" chování matky k bývalému manželovi a v podstatě i k synům, a škoda konce "do vytracena", to že nakonec přeci jen opustili dům nic nevyřešilo, nebo snad ano? ()
Klasicky, až staromódne, budovaná dráma, ktorá celý čas posobí na diváka chladne a indiferentne. Žiadna hudba, minimum pochopiteľných emócií, obmedzené len na zopár metrov štvorcových starého statku. A prišlo posledných pár minút a tie ma úplne zabili. Musím napísať, bratia Dardenneovci, pozor, traste sa. Alebo buďte radi. Akokoľvek. 2minútový hudobný "epilóg" je dychberúci. Pol hviezdičky zaň. A opäť veľké ticho.. ()
Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (1)
- Bratři Jérémie a Yannick Renierovi představují ve filmu dvojčata. Ve skutečnosti mezi nimi ovšem je věkový rozdíl 6 let, Jérémie je ročník 1981, Yannic 1975. (Nine)
Reklama