V Bruggách

„Purgatory's kind of like the in-betweeny one. You weren't really shit, but you weren't all that great either. Like Tottenham.“ Trefný popis Kohoutů.. Některé oblíbené filmy ve vás dozrávají až na několik zhlédnutí a pak jsou tu vzácné případy jako In Bruges, u kterých jsem si již po pár minutách řekl: to je ON! Brilantní scénář, vybroušené dialogy, zasněná atmosféra belgické "shithole" a na scéně kralující gauneři na dovolené: přemýšliví, otcovský Ken (fenomenální Gleeson), dětinský až prostoduchý Ray (Farrell) a snad jako jediná piha na kráse příliš karikaturní gangsterské kápo Harry (Fiennes). Některým se nezdá nezničitelnost hlavních hrdinů, ale já za ty roky filmových zkušeností dobře vím, že pokud vezmeme v potaz všechny národnosti, snese tělo Ira to největší množství chlastu a kulek. Co se nachytaného olova týče, lze snad ještě za jediný konkurence schopný národ považovat Uzbekistánce v čele s Borisem Břitvou.. (28.06.2010)

Skutečně "jiná" gangsterka, a rozhodně ne komedie, byť určitý humor a pár vesměs (velmi) černých vtipů tu je. Troufám si říct, že film nestojí na hercích - byť jsou jedním vrzem výborní a hrají každý svým způsobem přesně to, co je od nich potřeba - on totiž (překvapivě) stojí na Bruggách, a jak tu už kdosi napsal, jejich geniu loci. Nejpřiléhavějším popisem by asi byla "fucking strange fairy tale", abych dodržel "kodex" filmu. Za řekl bych nezapomenutelnou poetiku dávám Bruggám, totiž pardon, V Bruggách, 80%. A beru to jako svéráznou pozvánku, byť tam určitě nepojedu v zimě...radši. (08.05.2011)

Melancholický krimi thriller říznutý britským černým a politicky nekorektním humorem o válkách bílých a černých liliputů, městu kde víte že bdíte, ale cítíte že sníte je překvapivě výborným debutem, kde se přímo na obrazovce střílí děti, mlátí ženský a když přijde pár násilných (jinak ve vcelku klidném, humorném a příjemném tempu) scén, tak jsou naturalistické, až jsem se jednou přistihl, jak odvracím zrak někam do temného koutu. Colin Farrell a Brendan Gleeson se stali mou letošní oblíbenou ústřední dvojicí a Colin stále dokazuje, že svůj herecký rejstřík ještě všechen neukázal. Do Brugg se musím jednou podívat (i za to patří filmu veliké plus), množství památek, hlučných a sprostých američanů, zdrogovaných liliputů, dobrého piva a krásných žen, to mnohdy nikde jinde nenajdete. Jak říká Fiennes, noční pohled z vyhlídky na město je pohádkový a já se při sledování jako v pohádce cítil. Artový look ve spojení s již zmíněným britským humorem, naturalistickými scénami a bezchybnými hereckými výkony se řadí mezi mé '08 nejoblíbenější. - Why don't you both put your guns down, and go home? - Don't be stupid. This is the shootout. (11.02.2009)

!Pozor, komentář obsahuje spoilery! Čekal jsem černou komedii s typicky britským humorem a jediný problém jsem viděl v mnou docela neoblíbeném herci Farrellovi. Hm, tak zatímco Farrell byl docela na pohodu a jeho herecký výkon se mi překvapivě líbil (stejně jako ten Gleesonův a Fiennesův), tak pan režisér McDonagh u mě dost pohořel. Po hodne slušném začátku, kdy jsem se skoro pořád smál, přišla "bitka" s Kanaďany a něco se zlomilo (a od té doby jsem se už nezasmál). To, že Ray složil ženskou Kanaďana a toho trpaslíka, bych ještě nějak rozdejchal, ale jak se postřelený Ken doplazil až na vrchol věže (hm, kolik ten musel mít krve, že nevykrvácel? :-)), pak spadnul z x-metrový vejšky a ještě vykecával s Rayem o jeho pistoli, to bylo na mě už opravdu moc (nemluvě o Rayovi, který měl v sobě skoro celej zásobník a přitom dál žil). Alespoň jsem si mohl po celou dobu vychutnávat hezké prostředí Brugg (asi by to mohla být příjemná návštěva) a také dobrou hudbu. (06.01.2009)

Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky. (04.07.2008)