V Bruggách

Uputávku na V BRUGGÁCH jsem viděl když jsem na promítání IRON MANA náhodou dorazil dřív a... no stručně řečeno mě upoutala. Co je na tom zvláštího? Nic. Akorát se mi to ještě nikdy nestalo. Na Trailery se většínou dívám v klidu domova a většinou předem vím co se kde šustne (díky redakci MovieZone ;-). No abych to zkrátil. Film mě okouzlil snad ještě víc než ta výborná ukázka. Do štředověkého městečka plného památek přijíždí dva nájemní zabijáci na dovolenou. A jeden z nich si sebou veze vzpomínku na poslední vraždu, která se zvrtla tím nejhoším možným způsobem. Colin Farrell a Brendan Gleeson celou dobu excelují a od půlky se knim přidá ještě Ralph Fiennes, který snad ještě nikdy nebyl sprostší než právě tady. No a před režisérem Martinem McDonaghem musím smeknout. Jeho prvotina totiž už teď patří k nejlepším filmům letošního roku. (12.06.2008)

Pro mě asi největší překvapení roku. Film debutujícího režiséra McDonagha dokáže být v jedné scéně vtipnější než většina komedií dneška, o chvilku později je zase dojemnější než lecjaké drama. A i když ta hranice mezi tím je někdy sakra tenká, tak tady funguje po celou dobu. Je to perfektně napsaný, ať počítáme dialogy, postavy nebo celej příběh. Divadelní průprava režiséra je tady docela poznat. Atmosféra této ,,prdele světa" je budována průběžně a funguje dokonale. A herci tomu samozřejmě taky hodně přidávají. Colin Farrell podobnou roli potřeboval jako sůl a je vynikající, stejně tak jeho parťák Brendan Gleeson a jako dvojice fungují tito dva bezvadně. Ralph Fiennes se sice objeví až ve výborném závěru, kdy to všechno vyvrcholí, ale stejně hraje na 100% (a fuckuje nejméně třikrát v jedný větě). No a vedlejší postavy jsou taky perfektně obsazený, ať už se jedná o půvabnou Clémence Poésy nebo ,,rasistickýho trpaslíka". Prostě tento film mě naprosto překvapil. Normálně bych možná dal hvězdy 4, ale díky tomu že se jedná o debut, a že jsem tak vynikající film opravdu nečekal, tak se nebojím dát nejvyšší možný počet. (13.06.2008)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)

Život není sakra spravedlivej. A nebo naopak je, a to mu my, nedokonalí lidé, nedokážem odpustit. - Jak jsem později zjistila, toto je jeden z těch filmů, na které se dívám ne proto, abych se dívala, ale abych přemýšlela. Něco se ve mně při tomto setkání pohlo, asi venkovan, poeta či znechucený trpaslík. To máte za Johna Lennona, parchanti. - Dodatek: Speciálního bludišťáka Carteru Burwellovi za hudbu, respektive její gradaci a vynikající finální vypalovačku. (27.02.2009)