Strom života

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

Zatímco The New World mi nakonec svou poetikou, svým spiritualismem sedl v plném rozsahu, The Tree of Life už vnímám jinak. Je skutečně liché lákat na Seana Penna nebo Brada Pitta, oni hlavními herci rozhodně nejsou. Hlavním protagonistou je Malickova vize a hlavní atrakcí střihová skladba. (01.03.2022)

Malick je filmovým Dantem Alighierim a jeho Strom života zas variací na Božskou komedií, kde se Terrence stává divákovím průvodcem po pekle velkého třesku, očistci v podobě lidského bytí a zaslouženém nebi. Staví se na rozcestí dvou cest - jedné božské a jedné přírodní, které se ve svém závěrečném aktu protínají a stávají se jednou jedinou. Zvláštní filmový zážitek, který dokáže stejným dílem fascinovat, i krutě uspávat. Hlavně nezapomeňte, jak to všechno začalo - Velkým třeskem. Intuitivní, pudobé a nečekaně haptické bez potřebné vnitřní provázanosti. (07.07.2011)

Strom plný otázek, mistrovství, jednoduchosti, krásy a především, života. Velmi osobní, nejen pro režiséra, ale i pro (otevřeného) diváka. Časem více... "My eyes have seen all this, my ears have heard and understood it. What you know, I also know; I am not inferior to you. But I desire to speak to the Almighty and to argue my case with God. You, however, smear me with lies; you are worthless hysicians, all of you! If only you would be altogether silent! For you, that would be wisdom." Job 13:1-5 (11.08.2011)

Vizuálne a hudobne podmanivé, lenže Malick nechce rozprávať príbeh. Miesto toho skladá na seba obrázky zo života jednej rodiny a občas ich prekladá prírodopisnými zábermi. Poetická hudba, navonok hlboké monológy však nezakryjú to, že prezentovaná symbolika je napriek silným myšlienkam triviálna a skôr ako umenie výsledok pripomína hru na umenie. Robiť z neho kvôli forme jeden zo zážitkov roka Stromu života naozaj nesvedčí, i napriek tomu, že ide o nezvyčajný zážitok, ktorý si divákov nájde. (27.01.2012)