Poslední plavky

Viděl jsem už spoustu nudnějších a nezábavnějších komedií. Chápu zdejší hodnocení jako roztrpčení z nevyužitého Čtvrtníčkova potenciálu, ale Čtvrtňa už asi nic lepšího dohromady nedá (netřeba mu nadávat). Za zásluhy o mé duševní zdraví distribucí české sody mu dávám možnost, aby si ještě v pár podobných hovadinkách zahrál. Já se na ně podívám. (10.03.2009)

Tohle není letní varianta kultovního Ivánka, jehož vysoké hodnocení mi doteď uniká, ani celovečerní verze České sody, ale poslední důkaz toho, že je nutné mluvit o české polistopadové kinematografii bez eufemismů. A tak řikám, že je v piči a Poslední plavky skví monstrozity počinů Eda Wooda (to finále, ten monstrsumec!)._____ Nejvyšši koncentrace product placementu ještě před úvodními titulky, v nichž je snad ukryta určitá tvůrči upřimnost k divákovi, který si na film omylem zajde (Lou Fanánek Hágen totiž zpívá píseň s textem "Jsi kokot"), několik typů herectví, které, potká-li se v jedné scéné, je směsí jakože-sympaticky a realisticky podaných postav a karikatur, až to není hezké, soundtrack si vystači s jedním dokola variovaným a oblbujícím motivem, kdy Kameňák bledne závistí, a sem-tam pěkné obrázky tenhle produkt (ano, je to hovno, uhádli jste) nezachrání._____ Poslední plavky jsem "sežral" (zkonzumoval) a málem jsem se v kině posral, ale že bych měl v plánu je "sežrat" znovu, to ne, ať si Rudolf Hrušínský starši, za jehož výkon by se mělo střilet, řiká, co chce. Do prdele s Kotíky, Krajňáky a Janáky, kteři musí dokazovat, že na komedii to chce cit, smysl pro humor a načasování, když už ne talent - a ani to výše zmíněné nemají. (19.01.2008)

Večer jsme seděli venku, vařili večeři a kouřili. Potom jsem se omluvil, že se ještě budu dívat na film. Kamarádi mi doporučili tento. Když jsem uslyšel jméno Čtvrtníček, silně jsem zaváhal, ale nakonec jsem se obložil stovkou hříbků na krájení a film si pustil. Hříbky, i vizuálně, zatlačily film do hlubokého pozadí, který jsem nakonec dokoukal jen takzvaně. Ještě půl hodiny jsem krájel se stejným efektem. (23.09.2020)

Smutné... opravdu smutné... nevěřil jsem vlastním očím a sluchu... Jímá mě podezření (oblíbený obrat Ignacia J.Reillyho - Spolčení hlupců), že největší kladem tohoto filmu je má úspora za vstupenku do multiplexu, neboť jsem měl nutkání tento film při jeho premiéře shlédnout na velkém plátně... A nakonec ono to není podezření, ale pravda (21.05.2008)

Nějak takhle by vypadaly Čelisti, kdyby Spielberg v pětasedmdesátém kouřil hašiš z kartuše od montážní pěny.. Patálie kolem latexového Holdegróna možná měly navodit ospalou letní náladu a člověk se snad mohl i párkrát pousmát (především u Čtvrtníčka, co to trousí o římská CVI), ale zároveň je tam spousta pasáží, co jsou hlušší, než Beethoven na sklonku kariéry, či by mohly z fleku vyučovat trapnost na univerzitě. Dva drobné poznatky. Polášek se ze škatulky s cedulkou „Trotl“ vymaňuje evidentně nerad a hudba Krafta tomu v crazy-komediálních situacích dodává nádech Kusturicy, ale je to asi takový nádech, jako když si při ostravské inverzi pustíte do plic pana Mittala. Přežít se to dá ovšem v klidu - bahnité dno české kinematografie je totiž ještě hloub.. Traduje se, že se nedávno mezi Lábusem a Čtvrtníčkem odehrál tenhle rozhovor: Jirka: „Volal mi Krajňák.“ - Petr: „Krajňák, jo? Čůrák. A co chtěl?“ - Jirka: „Abychom šli podruhé do plavek.“ - Petr: „A cos mu na to řek?“ - Jirka: „Nic.“ - Petr: „Tak tos mu řek dobře.“ (26.03.2013)