Hra na válku

Vynikající dokument o následcích a skutečném stavu země napadené jadernými zbraněmi. SPOILER ! Počáteční teror státu vůči obyvatelstvu (násilné přesídlování na venkov pod hrozbou zastřelení, násilné ubytovávání městských obyvatel u venkovských po desítkách na jeden dům - bez ohledu na to, co budou jíst atd.). Ceny potravin i dalšího zboží astronomicky rostou. Následuje samotný jaderný výbuch. Těla mrtvých se spalují většinou bez identifikace. Zranění se rozdělují do kategorií, z nichž ta nejnižší je ponechaná na pospas, umírá bez utišujících prostředků a má štěstí, pokud ji někdo zbaví bolestí zastřelením. Za nějakou dobu, kdy dojdou potraviny, voda, léky i disciplína se obyvatelstvo obrání proti armádě, policii, opatří si zbraně a začne se chovat nejprimitivnějším způsobem. V té době si už nejsou jisti životem ani ti, co jaderný útok přežili v relativním zdraví. Až polovina obyvatelstva země umírá do několika měsíců na následky ozáření a další nemoci. Doporučuji všem, kdo berou válku na lehkou váhu. (18.11.2014)

Scénář: Peter Watkins .. Zapovězený předchůdce televizních snímků Day After či Threads. Svojí formou více sází na dokumentární konfrontaci, kdy lidé rozmlouvají do kamery a popisují nastalé hrůzy a problémy přežití při jaderném konfliktu. Do toho spousta inscenovaných situací a komentář, shrnující holá a krutá fakta. (14.10.2007)

Tady si opravdu netroufám hodnotit, ale na tomto dokumentu je skvělá jedna věc. Bez něj by totiž nejspíš nevznikly Threads (Vlákna) v takový podobě, jak je známe. Je to opravdu poznat skoro z každýho záběru, že tvůrci Threads tady čerpali inspiraci a samozřejmě po těch téměř 20-ti letech dokázali vytvořit ještě lepší a zajímavější dílo. Jinak já jsem to objevil někde na youtube, takže jestli se chcete podívat, tak to tam určitě najdete taky. Co víc k tomu dodat? Snad akorát, že můžeme bejt rádi, že je to sci-fi a né drama podle skutečných událostí. (29.05.2007)

Krátce po DAY AFTER na mě ani tady to temný varování britů před nukleární válkou nedokázalo zapůsobit tak, jako některé z tématických dokumentů. Laciný dojem. Neboli v provedení (i zastaralostí) těžce pod potenciál a ve srovnání s mrazivou alternativní realitou i vybranou fallouťáckou post-apo fikcí. (04.09.2018)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)