MR 73

Snímek je až příliš rozvleklý , zbytečně moc se zabýva alkoholovými démony hlavního hrdiny a jako hlavní negativum se mi jeví zbrkle odkryté karty celého příběhu. Daniel Auteuil opět předvedl svoje velké herectví a je škoda , že se k němu nepřidaly také další aspekty potřebné k prvotřídnímu filmovému zážitku , ze kterých vybírám hlavně špatný scénář a celkovou utahanost příběhu. V mých očích jen lehce nadprůměrná záležitost , která měla našlápnuto k vyšším metám. Film: 67% (24.05.2009)

Scénář: Olivier Marchal .. Vytříbené režijní řemeslo, ale dle mé chuti by to chtělo ještě trochu zapracovat na scénáři, protože v první třetině jde více méně jen o hutný kriminální guláš, kde hlavní postavy nahlodávají démoni minulých tragédií a příběh se jen pozvolně až líně otvírá. Opravdovější je tak dusná atmosféra, nahnilé prostředí policejní stanice a samozřejmě výtečný Daniel Auteuil, který chvílemi připomíná neoholeného Roberta De Nira ve hvězdných letech. V druhé polovině pak MR 73 už tolik nedrhne, jenže se změní v docela průhlednou, přímočarou záležitost a to přesně od scény, kde se revolver Manurhin MR 73 prvně objeví. Drsné a fatální účtování s vlastními chybami doplněné paralelní montáží zánik/zrození nemá chybu - celkově je však předešlý 36 Quai des Orfèvres podařenější a kompaktnější krimi. 70%. (20.11.2008)

V podstatě můžu napsat totéž, co se objevilo v komentáři k thrilleru Zemřít znovu. Technická stránka je brilantní, Marchal patří ve Francii k režijní špičce nejen ve svém žánru. Těžko lze cokoliv vyčítat hereckým výkonům, Daniel Auteuil je podle mě momentálně největší herecké eso francouzské kinematografie a dokáže svého vyhořelého zatrpklého policajta ztvárnit naprosto přesvědčivě. Hudba, střih, kamera - to všechno je skvěle sladěné a naplňuje režijní záměr. S obsahem už ale potíž mám, byť scénář je logicky vystavěný, celé je to ale tak nějak přeexponované. Všechny konflikty jsou dovedené do krajnosti a vytváří nejen pesimistický, ale přímo nihilistický obraz dnešní Francie a její spravedlnosti. Navíc hlavní hrdina je nejen nedokonalý, ale může sloužit jako ukázkový příklad zmaru člověka, který svou sebedestrukci dokázal vypilovat k dokonalosti, a jen stěží si tak dokáže získat divácké sympatie. Film např. pracuje s myšlenkou, že 25 let kriminálu je zjevně nedostatečným trestem pro muže, který spáchal dvojnásobnou vraždu. Je to vlastně nepřímá výzva k polemice o trestu smrti. Popravdě řečeno, nevěřím na zázračné změny charakteru a výchovné prostředí věznice, ale muž na pokraji sedmdesátky je po 25letém věznění už příliš vyčerpaný a těžko bude plánovat a provádět další zločiny. Po emocionální stránce jsem se zkrátka s MR73 nedokázal ztotožnit. Celkový dojem: 65 %. (21.09.2010)

Poctivé, drsné a depresivní francouzské noir drama o nasávajícím policajtovi, který si se svými vyšetřovacími metodami hlavu příliš neláme. Na rozdíl od ostatních bývalých kolegů, je ale alespoň čestný a věří, že zločin by měl být po právu potrestán. S první mrtvolou se na svět postupně dere i nový případ o sériovém zabijákovi, který paralelně doprovází i příběh brutálního vraha, který má být brzy propuštěn na svobodu a jediný, kdo jeho teror přežil, byly dvě malé holčičky, nyní dospělé ženy. Se zvyšujícím se počtem těl a s osudovým dnem propuštění nevyzpytatelného násilníka se blíží i vyhrocení celého příběhu. Film je do značné míry one-man show Daniela Auteuila, je to v podstatě takový malý Léon. Jako ve správném akčním krimi, i zde najdeme dost násilných vražd, korupce, vyšších zájmů a odplaty v podobě tvrdé ruky "zákona", která se nebojí jít přes mrtvoly. Nakonec ještě musím pochválit pěknou hudbu, kterou má na svědomí Bruno Coulais. (7/10) (26.02.2009)

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)