MR 73

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)

Dlouho jsem si odkládal tento Marchalův filmík. Od různých zdrojů jsem slyšel samou chválu, takže očekávání jsem měl nepřekvapivě dost vysoko. A teď mohu s čistým svědomím bohužel oznámit, že režisér oplývá ve své sbírce povedenějšími kousky. Herecky to je extratřída, o tom žádná. Daniel Auteuil se vyznamenal již ve Válce policajtů a zde opět předvedl svou one-man-show. Problémem ale je ukrutně pomalé tempo, kdy se za celou stopáž skoro nic nestane. Čekal jsem napínavé nahánění hlavního vraha, ale na to jaksi vůbec nedošlo. Jasně, vizuál patří do nejužší špičky. Dlouho jsem neviděl detektivku, která by na mě v každém záběru křičela takovým nedozírným pesimismem. I hudba potěší. Ale to tempo filmu odpustid nemohu, fakt ne. Konec se malinko utrhl ze řetězu (tam jsem pocítil starého dobrého Marchala), ale nestačilo to. Za mě 6,5/10 (07.05.2023)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“ (18.07.2021)

Víte co vznikne, když se sejde dohromady opravdu silný SCÉNÁŘ, podpořen brilantní KAMEROU, vynikajícími HERECKÝMI výkony ( v čele s ŽIVOTNÍM ) pro Daniela Auteuila v kombinaci s hutnou ATMOSFÉROU doplněnou o hodně povedenou HUDEBNÍ složku? Vznikne DOKONALÝ snímek..... vznikne nejlepší KRIMI za poslední řádku let....vznikne MR 73! Snímek s atmosférou tak hutnou, že by se dala krájet, snímek bez jediného hluchého místa, gradující minutu po minutě až do GRANDIÓZNÍHO finále. Režisér Olivier Marchal dokazuje, že válka policajtů nebyla " žádná náhoda " a překonává ho! Tento snímek je daleko vyzrálejší! Co mně trošku nahání hrůzu a zároveň posouvá snímek v mých očích ještě o stupínek výše je fakt, že je natočen na motivy skutečné události. Ne nadarmo se říká, že největší příběhy píše sám ŽIVOT! O Danielu Auteuilovi jsem již psal, co musím ale vyzdvihnout jsou i ostatní, včetně velmi milých překvapení v podobě mladičké Olivie Bonamy a Catherine Marchal. Příběh tak depresivní, tak pesimistický ( každý si nese nějaké to své břímě ) až z toho člověka srdce bolí... zvlášť když je v nedohlednu nějaké to " světélko na konci tunelu " . Dlouho se mi nestalo, aby mě příběh takovýmto způsobem pohltil a po jeho konci jsem byl takto psychicky vyčerpán ( opotřebován ) , přesto jsem měl velkou chuť pustit si snímek ještě jednou! Po zralé úvaze sahám do své TOP-ky. p.s.1 věříte v boha doktorko? Ano, jinak bych tu nebyla........Bůh je zkurvysyn! Jednoho dne ho zabiju. Těmito slovy začíná tento strhující příběh a následující události ukáží, že v tomto případě to není žádné rouhání... p.s. 2 pouze jednu výhradu ( nesouhlas ) mám k tomuto snímku. Dobrá zbraň není lepší než dobrá ženská ! :o) p.s. 3 tímto bych chtěl dodatečně poděkovat uživateli Plastron, díky kterému jsem snímek objevil a následně mi ho i poskytl. (30.11.2009)