MR 73

Znova sa mi potvrdilo, že milovať francúzske filmy sa oplatí. Francúzi totiž nepotrebujú veľa, len jednoduchý príbeh..Hlavný hrdina je hero, ktorému odpustíte ba priam odobríte, že chlastá ako dúha - je to len prejav jeho osobnej slobody a hra s vlastnými chybami a prešľapmi priamočiaro smerujúca k vykúpeniu/zániku. Film má všetky atribúty kvalitného krimi: výborný pomer detektívnych ingrediencií, stabilne vzrušivú atmosféru, nekomplikovaný príbeh, hrdinu, s ktorým sa dajú zdielať emócie. (20.04.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Temná a depresivní noirovka, ze které mi bylo místy dost úzko. Ve středu filmu mi sice trochu přišlo, že scénáři došel dech a děj přešlapuje na místě, snad proto, aby nabral síly na závěr, ze kterého mě mrazilo. Ovšem z té všudypřítomné beznaděje a fatalismu, ať již v osobním životě nebo ve složité policejní mašinerii, mě pořádně skličovalo a pomalu jsem dostával pocit absolutní bezvýchodnosti. Brilantní výkon beze sporu podal Daniel Auteuil a zaslouží si plný počet hvězdiček. (05.10.2010)

Olivier Marchal, bývalý strážce zákona a režisér s talentem od Pánaboha opět vypráví… o tom, že nošení placky je těžké břemeno a odhalením vraha to většinou nekončí. Marchal vypráví jednoduše, téměř až úsporně a víceméně obrazem, v dialozích nežvatlá a díky hercům je to vše neskutečně životné, tepající a opravdové, jako život v uniformě sám. Zapomeňte na prefabrikáty, které putují v desítkách kopií skrze naše kina. Tohle je na ránu distributorovi. Nejlepší ‚krimi‘ od Zodiaca. (16.11.2008)

Hnusné prostředí, hnusné zločiny. Korupce, brutalita, fašistické praktiky. Mrtví lidé, zraněná zvířata. Situace je špatná a bude ještě horší. Světlé vyhlídky žádné. A ve všem tom marastu se plácá napůl střízlivý Auteuil, přepnutý tentokrát do režimu „pozdní Lanďák“. V týrání svých hrdinů jsou francouzští režiséři světovými mistry, jak krom torture porn hororů ukazují i extrémně ponuré detektivky typu Strážce zákona. Marchala nezajímá jen tělo a možnosti jeho deformace, ale i duše, díky čemu je vykonstruovaná beznaděj alespoň „teoreticky“ podložená existenciální filozofií. Konstantami jsou jenom zrození a smrt. Obojí na nás režisér bez milosti vyvrhne ve finále, jenž svou patetickou veletragičností (bude se jmenovat Louis) zavírá do malé temné komory veškeré realistické kvality snímku (zpočátku ještě přítomné). Na pozérskou vážnost posledních minut jsem reagoval smíchem, což ovšem neznamená, že by mi načrtnutí lidského bytí jako věčné topení se ve sračkách, jichž stále přibývá, bylo docela nesympatické... 70% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, da-a (07.11.2013)