MR 73

Trošku ucourané, ale po francouzsku ucourané. A dávno už všichni víme, že po francouzsku ucouraná by mi nevadila ani coura. A nevadilo by mi ani to, kdybychom měli víc takových strážců zákona. Věznice by se mohly přestavět na nová kina a z peněz, které by ti strážci utopili v lihu, by se zahojila celá evropská ekonomika. Jen tu ponurou depresi bych dál přenechal filmovým plátnům, to bych asi začal pít i já... (19.10.2012)

Jeden z filmov, ktorý je plný beznádeje a depresia sála takmer z každej sekundy filmu. Hlavnú zásluhu na tom má alkoholik D. Auteuil , ktorý zdá sa rieši prípad záhadných vrážd v tých istých nohaviciach, v ktorých sa v úvode filmu zošťal. Prvá tretina filmu je trošku roztrúsená, zapadať do seba to začne až neskôr. Auteuil podáva fantastický výkon, rovnako ako starý vrah prepustený na slobodu. Režisér pokladá správne otázky a nejeden divák zapochybuje o správnosti prepúšťania viacnásobných vrahov na slobodu. Film má fantastickú atmosféru, kde stále prší alebo je pod mrakom a policajti sú neuveriteľní hajzli. Večne ožratý policajný ošetrovateľ sa stále zabára hlbšie a hlbšie a zdá sa, že MR 73 dokáže vyriešiť množstvo problémov. 80%. (17.08.2011)

Dokonale podaná anatomie rozkladu mimořádně schopného a čestného člověka, v tomto případě policisty, kterému je znemožněno potrestat lidskou zrůdu a jenž je ubíjen hrůzným osudem své rodiny. Působivé kontrasty odkrývají ledví postindustriální společnosti a její změkčilosti, která couvá tam, kde by měla udeřit, a trestá ty, kteří se snaží řešit skutečné problémy. Je těžké říct, co je lepší: Auteil, scénář, režie, kamera. Každý člověk má své limity v snášení zla a nelze se divit, když to posléze dá veřejně najevo. Optimistická linka, Olivia Bonamy, působí přirozeně i ve svém synovi, který je v kulturním slova smyslu tak trochu možným pokračovatelem padlého policisty. Symbol zrození má v tomto ohledu také co říci. (04.05.2022)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Víte co vznikne, když se sejde dohromady opravdu silný SCÉNÁŘ, podpořen brilantní KAMEROU, vynikajícími HERECKÝMI výkony ( v čele s ŽIVOTNÍM ) pro Daniela Auteuila v kombinaci s hutnou ATMOSFÉROU doplněnou o hodně povedenou HUDEBNÍ složku? Vznikne DOKONALÝ snímek..... vznikne nejlepší KRIMI za poslední řádku let....vznikne MR 73! Snímek s atmosférou tak hutnou, že by se dala krájet, snímek bez jediného hluchého místa, gradující minutu po minutě až do GRANDIÓZNÍHO finále. Režisér Olivier Marchal dokazuje, že válka policajtů nebyla " žádná náhoda " a překonává ho! Tento snímek je daleko vyzrálejší! Co mně trošku nahání hrůzu a zároveň posouvá snímek v mých očích ještě o stupínek výše je fakt, že je natočen na motivy skutečné události. Ne nadarmo se říká, že největší příběhy píše sám ŽIVOT! O Danielu Auteuilovi jsem již psal, co musím ale vyzdvihnout jsou i ostatní, včetně velmi milých překvapení v podobě mladičké Olivie Bonamy a Catherine Marchal. Příběh tak depresivní, tak pesimistický ( každý si nese nějaké to své břímě ) až z toho člověka srdce bolí... zvlášť když je v nedohlednu nějaké to " světélko na konci tunelu " . Dlouho se mi nestalo, aby mě příběh takovýmto způsobem pohltil a po jeho konci jsem byl takto psychicky vyčerpán ( opotřebován ) , přesto jsem měl velkou chuť pustit si snímek ještě jednou! Po zralé úvaze sahám do své TOP-ky. p.s.1 věříte v boha doktorko? Ano, jinak bych tu nebyla........Bůh je zkurvysyn! Jednoho dne ho zabiju. Těmito slovy začíná tento strhující příběh a následující události ukáží, že v tomto případě to není žádné rouhání... p.s. 2 pouze jednu výhradu ( nesouhlas ) mám k tomuto snímku. Dobrá zbraň není lepší než dobrá ženská ! :o) p.s. 3 tímto bych chtěl dodatečně poděkovat uživateli Plastron, díky kterému jsem snímek objevil a následně mi ho i poskytl. (30.11.2009)