Zvětšenina

Mlžný opar nejistoty, zmatku a ztracenosti a svěží vánek svobody, obdivu a vůně světa. Osobní pocity a neosobní dotyky. Záplava nápadů a přitom přímočará, živočišná a svou netečností i samovolně prostupující výpověď. Škoda jen, že závěr je ve své náladové roztříštěnosti a neucelenosti až příliš abstraktně pojatý a neosobnost v tomto případě spíš uškodí. 75% s velmi příjemným melancholickým dozvukem průběžných nálad. (16.01.2008)

Málokedy sa mi stane,že nedokážem odtrhnúť oči od filmu,v ktorom sa dokopy nič nedeje.Hoci môj najdôležitejší hodnotiaci orgán celých 111 minút nerušene odpočíval v bezpečí môjho hrudného koša,všetky moje mozgové vnemy zostali doslova paralyzované.Nejdem sa vyjadrovať k technickým aspektom filmu,pretože je každému jasné,že o tom hovno viem,šiesty zmysel mi však našepkával,že sa práve pozerám na skutočne veľmi kvalitnú filmarinu a je mojou povinnosťou poriadne si to užiť.Fascinujúca ,,One Man Show"v podaní pre mňa až doteraz pomerne neznámeho (a žiaľ už i nebohého) Davida Hemmingsa a popri tom spústa tajuplných obrazov a zvukov,ktoré akoby zrazu ožili.Neviem,ako to inak vyjadriť,proste dokonalá audio-vizuálna šupa.Ani absencia už spomínaného orgánu nič nemení na mojom rozhodnutí udeliť tomuto dielku plný počet hviezdičiek a vrele ho odporúčať všetkým tým,ktorí ešte nemali to potešenie ho vidieť. (21.02.2017)

Nevšedný obrazový zážitok naznačujú už úvodné titulky, kedy v ploche písmen prebieha zebrovito zachytený obraz pohybujúcej sa ženy - odlišný od scenérie za titulkami. Nasleduje kompozične a pastelkovo sýte vykreslenie prostredia mondénnej anglickej mestskej smotánky 60. rokov, zachytením dňa a noci jedného z jej príslušníkov. Antonioni si však bohužiaľ neodpustil typický znak jeho tvorby - nadnesenú cynickú nudu, dokonale precítenú prázdnotu a podivný záujem-nezáujem o objekty živé či neživé. Divák je nútený pretrpieť si ubíjajúce pocity umeleckej smotánky veľkomesta zároveň s hlavným hrdinom, bez nadhľadu, či humoru. Riedky dej plynie vééľmi pomaličky, vyžíva sa v ukázaní bežného dňa fotografa, kde dominuje potácanie sa odnikadiaľ nikam... Tieto stojaté vody nerozvíri ani v náhlej inšpirácii prinesená vrtuľa z akéhosi starinárstva. Na druhej strane línia odkrývania zdanlivo zjavných významov, reality odrazu (koľko len sa pracuje vo filme so zrkadlovou realitou), vnímanie zdanlivo videného, či počutého spolu s majstrovsky zachytenou atmosférou nevysvetlenia dávajú tejto, vo veľkých časových plochách až neznesiteľne zdĺhavej, podivnosti plusové body. p.s. Tak skvele zachytený šum vetra v mestskom parku, prasknutie vetvičky, tajomno za sýtozelenými kríkmi som už dlho nevidel a pri sledovaní Zväčšeniny ma vždy dostane. (21.07.2005)

najlepší antonioniho film, ktorý som doposiaľ videl (aj keď kvôli čistému svedomiu musím povedať, že som toho od neho zatiaľ nevidel veľa), pasáže, keď jazdí autom, kompozície záberov v ateliéri, nápady ako skupina mímov, kúpa vrtule a podobné veci sú jednoznačne úžasné. kdejaká hollywoodska hlava "mazaná" by z tohhto námetu pevne verím pokojne vytrieskala priemerný thriller, lenže Michelangelo natočil pokojným tempom nepokojný film o tom, že (to bolo prvé, čo mi napadlo keď sa objavil titulok THE END), niekedy je lepšie isté veci nevidieť a nevedieť a že realita nemusí byť totožná s tým, čo vidíme a naopak. Pre mňa osobne silný filmový zážitok. (01.03.2007)

"Co znamená ta noha? Zapřemejšlejte!"__ Nechci být zbytečně pejorativní (no jo, naučil jsem se nové slovo, tak jsem ho chtěl použít ;) ) a zaobírat se něčím...čím vlastně? Je Zvětšenina detektivkou nebo výpovědí o smyslu života? Nevím. Je to jako když se procházíte obrazovou galerií. Z bližšího pohledu dílo nijak neoceníte, z dálky však dostane tvar, smysl a až pak bude plně oslavováno. Zvětšeninu jsem viděl rychloposuvem (nebyl čas..) čili bylo těžké se nějak citově připoutat k hlavnímu hrdinovi, natožpak k jeho činům. Nevadí. Život je dlouhý a Zvětšenina jistojistě nezapadne v mé mysli v zapomnění. Stejně jako chuť vytáhnout foťák a být umělcem, alespoň na chvíli.... (15.05.2009)