Zvětšenina

Když jsem k tomu sedal, znal jsem to jen jako slavné jméno a těšil se, že uvidím jeden z "těch" filmů "oné" epochy. Od začátku jsem byl zaskočen, tohle jsem nečekal. Od začátku do konce v napětí, co z toho bude, jestli vůbec něco. Ale zároveň jsem od začátku do konce cítil, že je to opravdu "ten" film. A opravdu o "oněch" časech. Dojem byl tak silný, že jsem ani neměl potřebu "pochopit výpověď", stačilo vnímat. To podivuhodné, tak vymakané spojení modu "mysteriózní kriminálka" s mody "hrdina naší doby" a "estetično" mě dostalo. Škoda, že tam nehráli ti Velveti. Mimochodem, jaktože mi hrdina tohoto filmu připadal jako nesympaťák a přitom mi byl tak sympatický? Nevím. Snad protože je tvůrce? Protože je formát? Protože mu o něco jde? Protože mu o nic nejde? Protože mlčí? Protože se umí dívat? Protože někdy v průběhu zahlédl sám sebe? (05.06.2011)

"Co znamená ta noha? Zapřemejšlejte!"__ Nechci být zbytečně pejorativní (no jo, naučil jsem se nové slovo, tak jsem ho chtěl použít ;) ) a zaobírat se něčím...čím vlastně? Je Zvětšenina detektivkou nebo výpovědí o smyslu života? Nevím. Je to jako když se procházíte obrazovou galerií. Z bližšího pohledu dílo nijak neoceníte, z dálky však dostane tvar, smysl a až pak bude plně oslavováno. Zvětšeninu jsem viděl rychloposuvem (nebyl čas..) čili bylo těžké se nějak citově připoutat k hlavnímu hrdinovi, natožpak k jeho činům. Nevadí. Život je dlouhý a Zvětšenina jistojistě nezapadne v mé mysli v zapomnění. Stejně jako chuť vytáhnout foťák a být umělcem, alespoň na chvíli.... (15.05.2009)

Antonioni je pro mě něco jako dnes třeba Widing Refn. Ve svých filmech se snaží spojovat populární a s čímsi hluboce artovým a přinejmenším pro mě to úplně nefunguje a ve výsledku je to spíš nuda anebo art for masses. Kdyby Zvětšeninu natočil třeba Godard, věřím, že by se mnohem víc oddal trýznění diváka s nekonečným studováním několika nazvětšovaných detailů a nesnažil by se pák následně vykoupit venturou na koncert Yardbirds. Čeho si na Zvětšenině cením je to jak geniálně vyobrazila práci modního fotografa v úvodu snímku. Ve své podstatě je Zvětšenina vlástně tím, čím je její hlavní postava fotografa: po večerech fotografuje život v noclehárně, přes den fotí Twiggy a Veruschku do modního časopisu. Jednou nohou v punku a druhou v mtv. // Jinak nemusím asi dvakrát doporučovat, ale pokud chcete vidět pro mě skutečně relevantní filmy, kde nalezení jednoho malého detailu dopomohlo k rozkrytí jednoho velkéh celku, pusťe si De Palmův BLOW OUT a Coppolův ROZHOVOR / THE CONVERSATION. (06.12.2016)

Nejlepší scénou je podle mého názoru zvětšování té osudné fotografie a odhalení vraždy. Ten film klade tolik otázek k zamyšlení. Co se týče toho závěru, tak si myslím, že hlavní hrdina se dosud se stranící společnosti nakonec se do té společnosti dostal (šel hrát tenis). Skvělé použití hudby. Určitě si film pustím znovu (někdy). Musím vychválit atmosféru a všechny tvůrce včetně herců a pana producenta Carla Pontiho. Originální titulky. (13.09.2007)

Zvětšenina mi tak trošku připomíná šedesátá léta. Legenda, několik silných okamžiků, ale kvůli tomu zbožštění, neustálému omílání a hodnocení mi připadá, že se sama podstata někam vytratila a kdo ví, jestli celá ta váha, která je tomu přikládána, není jen v ústech lidí, kteří o tom hovoří. Zaměřil bych se na detaily, které mě na šedesátých letech i Zvětšenině bavily, ale jako celek mi snímek nedává smysl. Teď nemyslím smysl událostí ve filmu, jen to, že nebudu dávat hodnocení vyšší, když mě zaujalo jen pár drobností. (07.01.2008)