Zelená míle

Vydžet se dívat na tento film bude pro jednu skupinu lidí utrpením a pro druhou požehnáním.Prvním říkám jděte na akční film druhým říkám aspoň někdo chápe, čemu se říká pořádný film :) a zajděte na Vykoupení z věznice Shawshank!! Bezchybná záležitost, která i přes neuvěřitelnou délku nenudí, překvapuje, pohladí a rozplaká. Frank Darabont je velký dábel a doufám, že bude točit a točit, protože jeho filmy stojí za to. (05.06.2004)

Stephen King je génius. Frank Darabont je génius. A kdykoliv se tihle dva dají dohromady vzikne bezchybné dílo, které se nesmazatelně zapíše do duše těch, kteří ho viděli. Podobně jako VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK se příběh odehrává ve vězení, přesněji na ZELENÉ MÍLI, kde odsouzení čekají na smrt. Na začátku příběhu se setkáváme se starým Paulem Edgecombem, který vzpomíná na dobu svého mládí a na jednoho z vězňů. Na člověka, který měl ohromný dar. Na Johna Coffeyho (jako kafe, ale napsaný jinak). A my se tak stáváme svědky jednoho z nejdojemnějších příběhů všech dob. (19.06.2006)

Darabont podruhé vstoupil do stejné řeky. Po Shawshanku opět natočil film z vězeňského prostředí a opět podle románu Stephena Kinga. A opět skvěle. Co skvěle, úžasně!! Když jsem šel z kina, byl jsem jako opařený. Doma jsem nadskakoval nadšením, že jsem viděl nejlepší film svého života. Teď s odstupem mé emoce vychladly, ale rozhodně řadím Zelenou míli mezi nejpozoruhodnější filmy posledních let. (13.04.2003)

Michael Mann má "Time is luck", Tom Hanks má "Zasluž si to". V rozmezí dvou let hrál ve dvou filmech podobně fenomenálních, kde časoprostor byl jen druhé housle. Hlavní roli hrál správně prožitý život. Zatímco však ve Vojínovi Ryanovi byl v roli zachránce, v Zelené Míli je tím zachráněným. Darabont umí MISTRNĚ pracovat s emocemi, kdy to dělá jednoduchým uchopitelným způsobem (hudba/střih/vedení herců), avšak přesto to není prvoplánovité a patetické s kobercovým útokem na diváka. Film plný drobností, i velkých gest, ze kterého si každý vezme to co on sám má nejraději. (04.06.2014)

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)