Gadkie lebedi

Autori predlohy tu sú cítiť v každom zábere, minimálne v tom zmysle, ak si Škaredé labute porovnáme so Stalkerom a jeho filmovou rečou a samozrejme aj s témami a nadprirodzenými schopnosťami deciek. Taktiež je inštinktívne cítiť, že sa do filmu nepodarilo dostať asi všetko, čo bolo potrebné, ale snaha bola asi vysoká a to sa cení. Lopušanskij dokazuje, že aj temné sci-fi z budúcnosti sa dá nakrútiť bez vizuálnych efektov a dosiahnuť rovnaký depresívny efekt ako s trikmi a monumentálnou výpravou. Na navodenie celkovej atmosféry stačí úvodná jazda vlakom, možno odkazujúca na Bergmanove Mlčanie, možno nie. (19.10.2017)

Výborně provedená volná adaptace novely Čas deště (česky v knize Kulhavý osud), která má mírně odlišný a depresivnější konec . Byť zjevně nízkorozpočtový, výběr exteriérů a interiérů je proveden velmi pečlivě a výborně vykresluje agónii postiženého města. Stejně tak se podařilo režisérovi zachytit atmosféru rozkládající se společnosti a generačních rozporů tak jak ji známe z knihy . Nicméně , drama je to spíše točené pro fandy Strugackých a jmenovitě knihy Kulhavý osud. Ti co neznají knižní předlohu se asi v ději ztratí , protože jak to v těchto případech bývá, film neobsáhne děj celé knihy, která je určitou dobovou výpovědí proti rozkládajícímu se komunistickému režimu SSSR. (18.12.2011)

Zvláštny film. Spočiatku som sa nevedela zapozerať, myšlienky mi lietali na všetky smery a nedarilo sa mi ich skrotiť, ale nakoniec sa všetko na dobré obrátilo a ja som sa dokázala sústrediť na film, ktorý má určite čo povedať. Klobúk aj s hlavou dole pred detskými hercami, behal mi z nich mrázik po chrbte. (21.10.2018)

Škoda, že filmu chyběl dramaturg a pořádný scénárista. Námět je velice zajímavý a napínavý, v mnohém připomíná Guljakovského Dobu mlhy. Atmosféra je rovněž zajímavá. Jenže film naprosto selhává ve chvíli, kdy dojde na zápletku, dramatické vrcholy a na emoce. Vše je sfouknuto narychlo, povrchně, bez zaujetí, bez dostatečného vhledu. Sotva si divák dá dvě a dvě dohromady, oč asi jde, což jde docela rychle, zvláště po setkání s exmanželkou na letišti, očekává nějaký konflikt. Jenže ten se nekoná, vše vlastně plyne v poklidu, a když najednou dojde k závěrečné evakuaci, nevyplývá z logiky děje, ale je sem jako by násilně implantovaná a působí hodně rušivě. Nehledě na to, že vůbec není vysvětleno staré nádraží a vůbec všechny schopnosti dětí. Co se vlastně učily, jaká byla vlastně celková filozofie mokrýšů? Na vztah otce a dcery se oba k sobě chovali hodně chladně. Konec nekonec je pak posledním zklamáním jistě zajímavé skládačky motivů, jež však dohromady nefunguje a nedává větší smysl. (15.08.2013)

Fantazijné a pritom v realite ukotvené svedectvo o svete, ktorý odmieta inakosť. Inakosť v myslení, inakosť vo výzore. Trefne zobrazené byzantínske byrokraticko - policajné procedúry pred vstupom do zón/oblastí, kde sa zdanlivo nič nemení. Príznačný fušerský stavebno konštrukčný a odpadkový bordel pri projektovaní i prevádzkovaní obytných či inak funkčných budov je typickým znakom celého sovietskeho a príbuzne boľševizovaného verejného priestoru. Niet divu, že mladí sú nespokojní. Kto by chcel žiť celé generácie v takých spľundrovaných sračkách? Vláda a vojsko má voči rebelom jasné riešenia: zlikvidovať a zabudnúť. Na rebéliu i na stopu v pamäti po nej. (07.04.2021)