Majestic

6 / 10 Jediné, čo mi tento film dal, bolo uistenie, že Jim Carey má na viac, ako na panáka pobehujúceho po pľace a robiaceho grimasy do kamery. Čo ma ale zaráža je réžia Franka Darabonta, ktorá je možno technicky brilantná, ale občas som mal pocit, ako keby to natáčal robot, a nie človek - jednotlivé obrazy sú až príliš dokonalé a tempo je až príliš pomalé, čo až príliš odhaľuje príliš sentimentálny scenár. Proste a jednoducho, celý film je až príliš dokonalý - až tak, že to lezie na nervy. (15.11.2005)

Scénář: Michael Sloane .. The Majestic, mé jméno je The Majestic. Jsem maloměstské kino a budu Vám vyprávět příběh, který se stal součástí mého života. Příběh o tom, jak Vám nehoda může krátkodobě změnit celý Váš pohled na svět a ukázat také něco jiného než jen Váš soukromí, nudný, osobní a každodenní stereotyp. ..tak, ani Darabont není geniální. Tedy spíše trochu je, režijně ani zde nezaostává, ale měl by zůstat u filmování knižních předloh od Kinga respektive vlastních scénářů.. tento scénář je totiž dost průhledný a tudíž předvídatelný. Kombinuje toho možná až moc, bolest v rodinách, ztracení syna ve válce, trpký život v městečku padesátých let, pronásledování a strach z komunistů, sílu a fascinaci z pohyblivých obrázků a chrámů k tomu stavěných.. Navíc si snímek sám několikrát podkopne nohy svoji přehnanou sladkostí, nelogičností a tudíž příšernou nevěrohodností, kterou mám někdy rád, ale jen do určité míry.. Být to svižnější a o takových 20-30 minut kratší, určitě by to působilo lépe. K neoddiskutovatelným kladům ovšem patří herecké výkony v jejichž čele vede Jim Carrey a poctivá atmosféra, která mi hodně připomínala kombinaci filmů Městečko Pleasantville a Truman Show. Jenže po skvostech, jaké Frank Darabont natočil, je tohle určitě zklamání.. 70%. (07.05.2005)

Frank Darabont prostě neumí natočit špatný film a Jim Carrey skutečně není jen hercem komediálních rolí.. film i přes opravdu dost dlouhou stopáž a poklidné tempo relativně svižně plyne a než se divák naděje, je tu dojemné finále, které sice působí poněkud nereálně, ale mně to v tomhle snímku ani trochu nevadilo.. 4* :) (01.11.2010)

Po všech filmařských profesích bezchybný film. Bravitým příběhem se zde vypráví o ostudné historické etapě Spojených států, kdy bezmála navlas stejně jako socialističtí soudruzi jacísi Oni rozhodovali o tom, kdo je s námi a kdo proti nám, a kdo tedy může točit, být na plátně, něco znamenat, a kdo ne. "Jsem tedy na černé listině? Žádná černá listina neexistuje." Ale tvůj film se točit nebude. (26.08.2012)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)