Toy Story 3: Příběh hraček

Ano, mohl bych vyčítat lidem z Pixaru, že (opět) vsadili na emoční a nostalgickou stránku, jenže to by mě to nemohlo tak bavit. Toy Story 3 je překrásný animák, který jsem si opravdu užil. Je to zároveň můj první Příběh hraček, který jsem viděl v originále (Tom Hanks rulez!) Nebudu tu dál psát, tohle se prostě musí vidět. Pixar je stále na vrcholu. 100 %. (22.11.2010)

Kdepak asi skončily moje hračky z dětství? Loni jsem se rozloučil s jednou z posledních, medvědem, kterého jsem dostal cca před 40 lety. Byl už notně vypelichaný a poškubaný. Zvěčnil jsem si jej foťákem na památku a pak... jsem ho opustil. Vlastně až do tohoto filmu jsem si to ani nijak neuvědomoval, ale teď si říkám: Neublížil jsem mu? Ty auta na dálkové ovládání, co mi leží ve sklepě prostě musím znovu zprovoznit a dám je na hraní svým klukům. A budu hlídat, aby s nimi zacházeli s respektem. (Ano, není to přímo komentář k filmu, ale spíše komentář k mým pocitům po jeho shlédnutí. Už holt stárnu a měkkosrdcatím. :-( ) (20.03.2012)

(1001) Už na druhém díle mi podvědomě asi nejvíc vadilo, jakým způsobem se hračky vyrovnávají s tím, že "jejich" děti rostou a jednou už si s nimi nebudou hrát. A samozřejmě třetí film si z toho udělá hlavní téma a ještě to obrátí do úplně šílené patologie, kdy i desetiletí staré hračky pořád budou vyčítat svému majiteli normální zdravý vývoj a udělají všechno pro to, aby ho zmanipulovaly a zaklely do věčného dítěte navždy. Sice to nakonec zvrtnou do dejme tomu přijatelného poselství, že důležitější je to přátelství, které mají mezi sebou, ale i tak nějak nemůžu tvůrcům odpustit, že do svých "roztomilých" postaviček ukrývají emocionálně upírské bestie a ještě se tváří, že to je v pořádku a že to je vina dětí, že děti stárnou a hračky ne. (11.01.2019)

FILMOVÁ NOC 2010 Hlavní otázkou u již jedenácté pixarovky v pořadí není, jestli studio nevyrenderuje nevýborný film, ale zda-li TOY STORY 3 zachová vzestupnou tradici trilogie. Třetí část, jež cílí na diváky, kteří vyrůstali spolu s předchozími díly, je opravdu nejlepší, protože je zároveň nejdospělejším počinem ve filmografii Pixaru. Po VZHŮRU DO OBLAK, které pojednávalo o nevzdávání se na sklonku života, se tentokrát vypráví o smíření se s vlastní smrtelností (konečností) a koloběhu života, což je na rodinný film poměrně odvážné (zvlášť pokud je první polovina svým tempem záměrně pomalejší a ve variování již známého z předešlých částí je patrné ono stárnutí, protože ne vše vychází jako předtím). Zacílenost na dospělejší publikum vede i k tomu, že po parťáckém filmu, jímž byla jednička a dvojka, se mnohem výrazněji než předtím pracuje na půdorysu útěkářských snímků z druhé světové války, na které se poučeně odkazuje, jejich klišé se přepracovávají a schémata ozvláštňují tím, že na místo vězení či koncentračního tábora je zde školka a lidi suplují hračky. A ano, plakal jsem. (10.07.2010)

Pixar ve mně má přítele. Špičková nostalgická cesta se starými známými, kteří ani za ta léta od prvního dílu neztratili nic ze svého kouzla a vtipu a i dnes nakopávají většinu animované konkurence do zadnice. Animace výborná, vtipy pobaví malé i velké a posledních 20 minut je naprostá emocionální pecka. Při konci opravdu nezůstane žádné oko fanouška suché a jako završení jedné životní etapy Andyho a celé trilogie funguje bezchybně. Stejně jako celý film. (31.10.2010)