Toy Story 3: Příběh hraček

Jednička je můj nejoblíbenější a zároveň mnou nejvícekrát viděný animák, dvojka je jen o malinko slabší a trojka... U té jsem se smála, bála, rozčilovala, fandila, několikrát absolutně netušila, co bude dál, a i navzdory mému drsnému já mi několikrát během sledování ukápla slza. Nemám slov. Toy story trilogie je jedničkou mezi všemi animáky, které znám. Tyhle hračky mě vždycky dostanou. (01.10.2011)

FILMOVÁ NOC 2010 Hlavní otázkou u již jedenácté pixarovky v pořadí není, jestli studio nevyrenderuje nevýborný film, ale zda-li TOY STORY 3 zachová vzestupnou tradici trilogie. Třetí část, jež cílí na diváky, kteří vyrůstali spolu s předchozími díly, je opravdu nejlepší, protože je zároveň nejdospělejším počinem ve filmografii Pixaru. Po VZHŮRU DO OBLAK, které pojednávalo o nevzdávání se na sklonku života, se tentokrát vypráví o smíření se s vlastní smrtelností (konečností) a koloběhu života, což je na rodinný film poměrně odvážné (zvlášť pokud je první polovina svým tempem záměrně pomalejší a ve variování již známého z předešlých částí je patrné ono stárnutí, protože ne vše vychází jako předtím). Zacílenost na dospělejší publikum vede i k tomu, že po parťáckém filmu, jímž byla jednička a dvojka, se mnohem výrazněji než předtím pracuje na půdorysu útěkářských snímků z druhé světové války, na které se poučeně odkazuje, jejich klišé se přepracovávají a schémata ozvláštňují tím, že na místo vězení či koncentračního tábora je zde školka a lidi suplují hračky. A ano, plakal jsem. (10.07.2010)

Dokonalé završení trilogie. Temné však citlivé zároveň, plné odkazů a vtipu. Některé mé noční můry zde ožívaly tak samozřejmě... mrkací mimino, opice s činely (z povídky Stephena Kinga) a ten závěr, ten závěr. Opravdu mě přinutili se bát a vážně jsem už myslel že to neskončí dobře. Ta chvíle, kdy jsem si přestal říkat, že tohle jen pohádka o hračkách a jen čekal jak to dopadne. No a konečné rozloučení patří mezi jedny z nejdojemnějších scén co jsem viděl. Tak sbohem Woody, Buzzy i vy ostatní. (15.10.2010)

[Signature Theatres, Kalispell, Montana] Pred 15 rokmi povestné hračkárstvo Pixar po prvý krát vyložilo do výkladných skríň vtedajší overený stimul(ant) detského/dorasteneckého domýšľania, žijúce hračky. V súčasnosti ich navracia do svojich regálov a naposledy im dodáva dušu. Na logistike zrejme udeľujú vysoké platy a firemné večierky sú jedna veľká divočina, keďže tento tretí (oveľa dospelejší, no nie najúdernejší) dovetok k zaprášenému dejavu je zreteľne formulovaný pod jasnozrivou zámienkou - opätovať priazeň svojím odchovancom dôstojnou rozlúčkou. Splnené. Máme tu rad prvkov (reklamne vystuženého) animáku, ktorý neuráža ani nenavádza k zanevreniu. Preklenutie dvoch osvedčených premís (dospievanie, utláčanie), rozmarné prísady pre pôvab (Barbie meets Ken, Macho Buzz) a čulé variovanie predošlých scénok s odozvou na hrané filmy o únikoch. Tiež tomu nechýba zdravé nasadenie, mnohorakosť cieľových skupín i ohýbanie žánrových pravidiel. Dosť na to, aby sa krabica s nápisom toys mohla bez rozpakov vrátiť do podkrovia a ich majiteľ si mohol len clivo povzdychnúť. (21.08.2010)

Nejdospělejší. Nejvíce nahláškovaný a pravděpodobně i obdařený nejlepším příběhem. Záporák Mazel je totální paráda. Stejně jako Buzz v módu záporák. "Sklapni ty prase je po večerce" a následně Španěl. Finále na skládce považuju osobně za jeden z nejvíce emocionálních závěrů, které jsem kdy spatřil. Nesmím také zapomenout na parádního Kena. Tvůrci se prostě pustili ze řetazu a já se skvěle bavil. Celou trilogii považuju za to nej co Pixar stvořil. A tenhle díl je navíc úplně nejlepší. 100% (29.10.2010)