Noc oživlých mrtvol

Jedná se prakticky o SKORO věrnou kopii Romerova originálu, což je vlastně velmi sympatické. Zároveň je i fajn, že závěr je pozměněn, čímž divák nepřichází o překvapení. Bohužel atmosféra už není taková jako v originále a žravé scény jsou změkčilé a ne tak brutální. Kdo však původní verzi nezná, tak si tento horor užije a bude se u něj bavit. (09.10.2022)

Líné mrtvoly opět útočí a pokud nestihnete odejít, než rychlostí deset metrů za šest dní přešourají váš dvorek, pravděpodobně sežerou i vás. Takhle nějak to dopadá, když se dosavadní trikař/maskér rozhodne natočit film. Můžeme mu děkovat alespoň za věrnost žánru, který ho takzvaně udělal, nicméně situaci to příliš nezachraňuje. Zatímco původní Noc oživlých mrtvol mi přijde pouze poněkud vyčpělá, Saviniho pokus o vstup do hororové síně slávy zůstává ve fázi zapomenutelného béčka. Sice se mu podařilo dodat trochu humoru a místy okatě gumové triky, ale jinak nemá co nabídnout. S vyjímkou Tonyho Todda (vstoupí na scénu s hákem v ruce - okamžitě jsem se jal kontrolovat, zda Candyman skutečně vznikl až po tomhle filmu) nestojí herci za řeč a postavy se chovají typicky hororově (rozuměj - jako kreténi). Závěr s doslovnou kritikou lidského zvířecího chování je směšnou variací na starší Romerova díla. Největším problémem Saviniho filmu je ovšem fakt, že je zhola zbytečný - od originálu se příliš neliší příběhem ani provedením, není krvavější ani napínavější, nemá skoro žádnou atmosféru. Hudba je strašná. V hlavě utkví snad jen zarytým fanouškům zombie subžánru. (08.02.2012)

Originál jsem neviděl, ale tohle jako remake není vůbec marné. Moc se mi to líbilo, přestože jsem filmu v úvodních minutách moc nevěřil. Přece jen prvotní útok zombie na hřbitově nevypadal moc povedeně. V dnešní době jsme zvyklí na trošku lepší makeup. Jakmile ovšem přichází na scénu Tony Todd film neskutečně oživí. Závěr stojí za zamyšlení, kdo je vlastně větší zrůda. Tom Savini prokázal úctu k materiálu. (15.11.2010)

Pokud máte úchylku na poslech zatloukání hřebíků, přijdete si na své. Tady vás nebudou šetřit a dostanete cca hodinku intenzivního zatloukání s nulovým efektem. Říkám si, že kdybych prožívala extázi při tomhle zvuku, jsem zrovna velice šťastná Lyli. Bohužel, takovou úchylkou netrpím, proto mohu pochválit hlavně hudbu a děsivost zomboušků. Rada dne? Když to přijde, rozhodně se nepotulujte kolem hřbitovů. (08.05.2014)

Savini se s remakem Romerovy klasiky popral, jak nejlépe mohl. Za nehty lezoucí syrovost, depresivnost a pocit reálu jsou sice pryč, ale nová verze disponuje větší dynamikou, lepšími maskami a vůbec rozpočtem, díky němuž se tvůrci mohli dosyta vyřádit. A hlavní hrdinku se nelze nezamilovat: ta, s puškou v ruce vystřelující mozky, odhodlána přežít za každou cenu, totiž připomíná Sáru Connorovou. Klasika, kterou tehdy s oblibou vysílala nova. (05.12.2012)