Noc oživlých mrtvol

"Jdou si pro tebe, Barbaro..." Spolu s Páterem Thomasem a Návratem noci oživlých mrtvol třetí ze svaté trojice zombiáren mého dospívání a dodnes můj nejoblíbenější zombie horor a možná i obléhačka. Černobílý originál mě tehdy ani později nezaujal a remake mi - kromě kamery a svícení - přijde ve všem lepší, hlavně herecky a maskami. Scénář zděděný po originálu je dobrý a místy svižnější nebo vylepšený nějakým fajn nápadem - třeba useklá ruka, co na začátku spadne na Barbaru v domě. První půlhodina s útokem na hřbitově a scházením se postav ve venkovském domě je super, v prostřední části se mi s odstupem času zdá příliš pozornosti věnováno zatloukání oken, ale závěr je opět parádní. Tony Todd, Patricia Tallman (Barbara) a Tom Towles (Cooper) hrají skvěle. Savini se nechal slyšet, že producenti (Romero s Golanem) ho nechali použít jen 40 procent jeho nápadů pro film a natáčení pro něj bylo nejhorší noční můrou jeho života. (27.07.2007)

Důstojný remake Romerovy zestárlé klasiky. Dějové změny jsou oproti originálu spíše k horšímu (velmi se omezily například zprávy z rádia a televize, které dávaly původní Noci punc reálnosti), zlepšily se samozřejmě masky, díky nimž dnes asi na běžného diváka zafunguje lépe remake. Horror movie of the year (04.03.2009)

.. alebo prečo by sme sa mali dať po smrti kremovať. :) Romerov originál som nevidel, ale toto bol vcelku slušný nárez, veď nakoniec vznikal aj v jeho produkcii. Zombie filmy mi nie vždy sadnú, ale teraz to bola slušná horrorová zábava. To, že to bolo také krátke, tým pádom nenudiace a svižné bola naozaj dobrá voľba, lebo kývajúce sa mátohy by to o polhodinu dlhšie asi nevydržali, a ja s nimi. Nevyhlo sa to však nejakým naivitám a primitívnym chybám v scenári, ale kto si nastaví mozog na nenáročnejšiu úroveň, pobaví sa kráľovsky. 75%. (03.10.2008)

Romerov originál je veľmi strašidelný a veľmi depresívny. Pohrebná hudba, čiernobiely obraz, hromady minút bez jediného slovíčka, žiadny humor (ani čierny, ani biely), až divadelne perfektné herectvo hlavných postáv, úplne uveriteľní nemŕtvi (Romero uvážlivo používa tak tri dni "odležané" mŕtvoly). Saviniho remake takú jedinečnú atmosféru nedosahuje a tí, ktorí si originál pozrú neskôr mi dozaista dajú za pravdu. Savini je menej filmový a viac konzumný. Romero je viac kultivovaný a menej zábavný. Vyberte si. Napriek tomu, že k remakom mám obrovskú averziu, zvlášť ak scenáre sú takmer totožné (a Saviniho film je práve ten príklad), tento je naozaj báječný. Je tu síce dosť vecí, ktoré vadia (mŕtvoly vyzerajú skôr ako po exhumácii, farba paradoxne znižuje dojem autenticity, hudba vyšumí z hlavy do 24 hodín, veľa rečí, priveľa čierneho humoru, skutočne dobre hrá iba Tony Todd (Patricia Tallman bola neporovnateľne lepšia v párminútovom šteku ako "possessed witch" v Evil Dead 3), na druhej strane oceňujem úctu, s akou sa pristupovalo k divákom originálu, stratégiu prekvapiť a šokovať tam, kde to najmenej čaká (chovanie úplne prvej nemŕtvoly, identita úplne poslednej obete atď.). S potešením ďalej konštatujem, že nemŕtvoly sú pomerne pasívne a niekedy priam apatické ("matka"), čo len zodpovedá ich skutočnému fyzickému stavu (dekompozícia). Klasik povedal, že "mŕtvi cválajú rýchlo", nie "mŕtvi kráčajú rýchlo" (však, pán Snyder :-) Ak Romerov film bol "správou" o Vietname, Saviniho (kto by to čakal :-) znepokojuje stav ľudskej civilizácie a charakter ľudskej povahy (scéna s obesenými-neobesenými). A že vraj horory nezdeľujú nič relevantné! (19.05.2007)

Bohužel u zombí filmu se prostě nedokážu přenést přes fakt, že rychlost jejich chůze je 1 krok za 10 let a v této souvislosti mě příjde naprosto směšná představa, že někde stojím a čekám jestli umřu stářím a nebo se nakonec ke mě dokodrcaj zombíci a sežerou mě. Přitom by si člověk mohl vzít kopací míč žonglovat s ním na jedné noze a po druhé proskákat kolem zombíků bezpečně až do Prahy. Je to, ale jen moje chyba, že na místo Usvitu mrtvých, který mě zde doporučil Mr.Apache a Jossie, jsem si popletl názvy a půjčil tohle. Naštěstí se vydařil závěr a to hodně. Věta "chováme se jako oni" mě připoměla lynčování 17-ti letých vojáků wermachtu těsně po válce, výslechy amerických vojáků v Iráckých věznicích atak dále. Jestli se v nějakým filmu dočkám rychlejší chůze zombíků, tak to bude pecka. Dokud však stihnu přečíst během jejich jednoho kroku celou bibli pozpátku, tak se u toho nikdy nebudu bát. (25.11.2007)