Černá labuť

Celosvětově divácky úspěšný film. "V souboru nenajdeš oddanější tanečnici." Nová psychicky labilní labutí královna se musí naučit plnit i smyslné domácí úkoly, aby se mohla stát i dokonalou černou labutí. Pro mne zatím nejlepší Aronofskyho snímek, i když komplikovaná filmová díla tohohle pána až zas tolik nemusím. Trailer: http://www.csfd.cz/film/229692-cerna-labut/videa/ (16.02.2014)

Výkladní skříň pro Aronofskyho typických postupů, které jsou samozřejmě stále efektivní, ale mě už začínají trochu nudit. Jistě, Černé labuti nikdo neodpáře vizuální (i navzdory "wrestlerovské" kameře) vyšlechtěnost, zničující gradaci a řádně hustou atmosféru. Ale k čemu to je, když jsme něco podobného od stejného tvůrce již několikrát viděli. Trochu nepochopitelný hype. 7/10 (18.02.2011)

104. hodnocení. Dechberoucí parafráze příběhu o neštastné lásce jedné labutě pod taktovkou génia Aronofského z hudebním podkresem Mansellem okořeněného Čajkovského s Natálkou v hlavní roli. Dusivé, netaktní, hororové a hlavně napínavé od počátku až do explozivního finále, které sice jde odhadnout, ale stejně ho nebudete očekávat. Po oscarovém Wrestlerovi další horký adept na Cenu Akademie od Darrena, a rozhodně nejen v kolonce režie. Kamera plížící se kolem tancujících párů jako dravec a všudypřítomný temný opar nebo naopak epileptické barevno jen podtrhují náladu snímku a bez problémů strkají do kapes i mnohem dražší filmy. Prostě psychologický thriller jak má být, jen ještě 100x kvalitnější a podtržený prvky hororu. Slovy jedné z postav IT WAS PERFECT!! (21.12.2010)

Byl jsem z toho nervní. Neustále koukat na vynervovanou Natalii Portman, jak se hroutí a pseudohororově to kupuje nebylo úplně příjemné. Film klade důraz na ženskou (nejen) hygienu rozměrů až eyeswideshutovských a někdy to není pěkný pohled. Vždycky jí tam něco krvácí u umyvadla, nebo jí zas psychomatka stříhá nehty, nebo má halušky a ke konci jsme se už s tátou smáli, co se jí zase stane. Konec byl ovšem strhující a celý film je díky mnoha baletním scénám opravdu estetická podívaná. Chápu, že to byl asi záměr udělat divákovi ten zážitek trochu nepříjemný, aby se vcítil do její postavy, ale já dám vždycky přednost příběhově pochopitelnýmu zkrachovalýmu wrestlerovi, před zadaptovanou multivýznamovou psychobaletkou. A největší ovace si stejně zaslouží Čajkovskij a jeho nesmrtelná hudba. (25.12.2010)

Důsledná analýza rozštěpu osobnosti, jehož katalyzátorem je jednak touha po dokonalosti, ale i vlastní matka a samotný hlavní baletní part, kdy se potřeba předvést dvě diametrálně odlišné figury jeví jako nutnost. Naprosto famózní je kamerová práce (četné zabírání Niny zezadu jako aktu možného božského zásahu, symbolika bezbrannosti), kamera je často v centru dění, stává se druhým aktérem baletního představení a divák má možnost zažít opravdovou tělesnost baletu - od dob Zuřícího býka jsem snad nikdy nebyl tak vtáhnut do samotné akce (box/balet). Sugestivní je také sžíravá a vskutku symbolická proměna hlavní představitelky spolu s postupujícím studiem role Labutí královny. Co mi naopak vadilo, a hlavně kvůli čemu nemohu dát filmu absolutní hodnocení, je až přílišná chtěnost, až přílišná honba za dokonalostí - ta Niny/Natalie Portman je dokonalá (za několik posledních let snad nejlepší ženský herecký výkon a bez debat naprosto zasloužený Oscar), ale ta Aronofského není v mých očích úplně uvěřitelná (hra pohledů/zrcadel, všechno působí umělecky, až francouzsky, což je pro mě víceméně synonymem artu). Další věc je, že ono sofistikované zaobalení nezakryje fakt, že podobný koncept/námět byl viděn už ve spoustě filmů a vnímavý divák odkryje nijak složitou pointu během několika prvních málo minut. Kalkul, který Aronofskému dokonale vyšel, ale na mě nezapůsobil tak, jak asi měl. (28.02.2011)