Operace Daybreak

A už to vyplavalo, všechno naprášil Doyle z CI5! I když můžete mít na konci vztek, jak tuhle koprodukci zvrtali, stejně vás na konci mrazí. O Kubišovi a Gabčíkovi a jejich boji do poslední kulky už jsme se učili na základce za soudruhů. Ta poslední kulka tu ovšem není, jen kvanta vody. V malých rolích čeští herci, z nichž nejtvrdší pěsti má zde neuvedený Zdeněk Srstka. Viděno v anglickém a částečně německém originále, můžeme-li tak předabované Čechy nazývat. (13.05.2013)

Ona to zase není úplně špatná filmařina a člověka zaplesá u srdce, že si někdo ze světových filmařů vzpomněl na tento, ve své době ojedinělý, čin našeho odboje a věřím tomu, že neznalé Američany mohlo Gilbertovo pojetí atentátu na Heydricha oslovit. Jenže našinec se na to bude koukat skrze prsty, protože vesměs tuto část našich dějin známe a tudíž nás ty nesmysly bijí do očí. Nevím jak ostatní, ale přes to já se nedokážu přenést. Navíc musíme, chtě nechtě, srovnávat se Sequensovým Atentátem. A ten je po všech stránkách povedenější, což platí zejména pro obsazení. Ačkoliv proti hercům v zásadě nic nenamítám (kromě Čurdova představitele), tak Jelínkovi, Mrkvičkovi a spol. nesahají ani po kotníky. Pomalu se blíží nové Ellisovo zpracování, na které se těším a zároveň se ho obávám, ale jsem si takřka jist, že horší než tohle nebude. 30% (03.03.2015)

Jan Kubiš a Josef Gabčík se tam nahoře musí za břicho popadat při pohledu na toto americké historicky naprosto překroucené dílo, které u českého diváka notně evokuje úsměv na rtech. U takového tématu by se to stávat nemělo. Čeští filmaři by měli zapomenou na trapnou radoby uměleckou tvorbu a měli by se podívat do naší nedávné minulosti. A právě na motivy atentátu na Heydricha byl mohla vzniknout opravdu dokonalá podívaná plná hrdinství, lásky, sebeobětování a zrady... (19.12.2006)

Není moc věcí ve 20. století, na které bysme mohli jako národ být více pyšní než na atentát na Heydricha a následný hrdinský boj parašutistů až do konce. A když o tom Američani natočí výborný film, tak na ČSFD nastoupí armáda hnidopichů a rating je nezaslouženě 53% (IMDB 70%). Režisérovi se povedlo vyhnout všem trapasům ohledně reálií... naopak nenašel jsem prakticky žádnou chybu. Od mrazivé české zimy a otřískaných pražských uliček plných pavlačáků, přes auta, vybavení bytů a oblečení až po drobné detaily jako buřty, typicky česky nazdobený stromek či pytlačení zajíce, vše vypadá jako český film - jen lépe a dráž natočený... klobouk dolů! Jediné faux pas jsou Češi zpívající anglickou a u nás neznámou koledu Good King Wenceslav. Příběh v základních bodech sedí - Gabčík a Kubiš seskočí, připravují atentát, ten se povede, stahující se smyčka gestapa a závěrečný hrdinský a marný boj v kostele. Filmařsky i herecky nemám výhrady, jsou tu i působivé detaily (zhasínající svíčka, stále ubrečenější holčička marně hledající bratra), je tu nastíněna otázka co se stane, když se atentát povede a také ukázán osud Lidic. Ano Heydricha hraje starý herec, ovšem naprosto skvěle, ano Čurda nebyl ve výsadku a neměl ženu a dítě (byl v druhém výsadku a měl matku a sestru) - to je holt film a ne historická rekonstrukce, něco je potřeba zjednodušit či pozměnit. No a ve finále se režisér utrhl ze řetězu a natočil "komandovskou" řežbu s desítkama mrtvých nácků... sakra ale tak měl to být válečný film a ne dokument, koho by bavilo pět lehce zraněných Němců? Navíc je to fantasticky natočené a člověku se derou slzy do očí při finální scéně ve vodě.  Zkrátka silné 4* a válečný film roku 1975. PS: Jako Čurda k nepoznání změnění Martin "Doyle" Shaw. (07.05.2023)

Dovedu si představit, že natočit celovečerní film s námětem atentátu na Heydricha v socialistických časech s probíhající normalizací vyžadovalo asi hodně úsilí. Dlužno poznamenat, že ulice Prahy tomu filmu dali nenahraditelné možnosti a věrnou kulisu. Netřeba připomínat, že mnoho věcí bylo samozřejmě ve skutečném atentátu docela jinak. Tady je jisté, že tvůrce spíše akčních filmů Lewis Gilbert zřejmě nijak zvlášť neusiloval o odkrývání toho, jak to všechno vlastně do detailu bylo. Proto je ve filmu tolik blbostí. Nicméně existují i konspirační úvahy, že ve finální akci to bylo možná jinak. A to tak, že Kubiš hodil nejdřív bombu a poté auto pokropí dávkou Gabčík ze Stengunu. Při natáčení tohoto filmu roku 1973 byl použit skutečný Heydrichův Mercedes jako v Atentátu z roku 1964 od Jiřího Sequense, pouze místo na rohu Radlické ulice již nebylo autentické, jako v předešlém filmu. Za velmi povedené považuji ztvárněnou postavu arogantního Reinharda Heydricha, která do podoby docela pasuje. Závěrečná akce parašutistů ukrytých v kostele svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici nebyla také úplně špatná. Vše ostatní už je taková ta splácanina v americkém stylu. (22.09.2014)