Blockbuster
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiří Korn, Jiří Schelinger (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Začínající scenárista Jíša napsal scénář, který je sondou do života současné vesnice a měl by podat pravdivý obraz prostého venkovského života. Krátce nato se dozví, že jeho scénář byl přijat a režisér už vybírá herce do hlavních i vedlejších rolí. Jíša vzápětí zjistí, že jeho ryze realistické dílo bylo přepsáno a pojato jako velkolepá revuální show plná písniček a tance. Filmaři se záhy odeberou do vesničky Lipovec, aby tu za vydatné pomoci místních obyvatel začali natáčet. Hrdinou jejich příběhu je elegantní pyrotechnik Ticháček, který nastupuje v místním JZD, aby progresivní metodou hnojení dopomohl k vyšším výnosům. Ubytuje se u manželů Lukešových a při procházce po okolí vesnice se seznámí se sympatickou učitelkou Eliškou, která miluje majitele místního zámečku Pavla Lenského. Seznámí se také s hajným Kalinou, který bedlivě střeží nevinnost svých tří dcer a střelbou zahání na útěk všechny nápadníky, kteří se často velmi rafinovanými způsoby pokouší přiblížit k hájovně. To vše doprovázeno, ke zděšení scenáristy Jíši, zpěvem, tancem a rozjásanou atmosférou velké revue. (TV Nova)
(více)Videa (3)
Recenze (442)
Excelentní ukázka toho, že Podskalský byl skutečně pouze velmi průměrný režisér. Vedle několika opravdu nadprůměrných filmů (a je jich určitě méně než prstů na jedné ruce) natočil desítky velmi nezajímavých dílek, které sice byly mnohdy velmi zvláštní, ale vždy spolehlivě průměrné. Buďto šlo o bláznivé "komedie" (Velká filmová loupež) jimiž se ZP zřejmě snažil navázat na filmy pánů Lipského či Vorlíčka, ale které připomínaly spíše onen nejmenovaný cukrářský výtvor pejska a kočičky, nebo o bezstarostné, dějově notně pitomoučké hudební komedie (Noc na Karlštejně, Sedm žen Alfonse Karáska), či o podobně dějově "komplikované" "komedie" televizní (Ohnivé ženy, Křtiny). Trhák je do jisté míry mixem všech těchto "žánrů". To, že nakonec nejde o úplný blábol je zjevně především dílem Smoljaka a Svěráka, jejichž scénář nabídl řadu skutečně kongeniálních fórů a také roztomilý satirický podtext. Naopak Podskalského záliba v hudební komedii film sráží do neuvěřitelného marasmu. Je znát, že se mu ty neuvěřitelné, normalizačním popem zrozené a uhnětené hudebně-pěvecké kreace vlastně líbily, což parodický potenciál filmu zcela neutralizuje... Podobně jako sběratel sádrových trpaslíků se jim Podskalský sice vysmívá a paroduje je, ale přitom je ve skrytu duše má rád a velmi si jich váží... Na závěr si dovolím malé srovnání s formálně příbuzným filmovým opusem, totiž s poslední (Sklepáckou) částí filmu "Pražská pětka" s názvem "Na brigádě". Na daleko menší ploše a s daleko menšími náklady než "Trhák" představuje "Na brigádě" ve všech směrech o dva řády zajímavější podívanou. Přitom by v případě "Trháku" asi stačilo zdánlivě málo... Sám Podskalský byl musel celý ten film brát o dost méně vážně... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99 ()
Skvělá sonda do zákulisí natáčení filmu. Velmi mě potěšily především role pánů Smoljaka, Svěráka a Petra Čepka. Jinak se zde objevují i další herci divalda JC. "Nech brouka žít..." Plno skvělých hlášek, gagů a absurdit, neboli povedená parodie "Proč tady zatloukáte ten kůl do země? Protože je to ve scénáři!" Nejvíce mě ale vždy pobaví casting...Kukura, Spálený, Hrušínský... ()
Neprávem oprvrhovaný film, vzniklý na objednávku Zdeňka Podskalského, který pánům S+S pomohl se prosadit na Barrandově.Socialistická komedie, nuda, blbost...Chyba je když to berete vážně!Je to uhozený, trhlý a neskutečně srandovní muzikál o tom jak se natáčí kýčovitý a hloupý agitační muzikál...Jak zde už píše karels přede mnou: Buď Trhák milujete, nebo nenávidíte...Můj otec ho nesnáší, já ho můžu vidět kdykoliv...No a pak samozřejmě je tu nádherná role pana Petra Čepka - všimněte si jak je scéna v místnosti se slavnou replikou "Koho zajímají vaše dožínky".Pan Čepek několikrát vyprskl smíchy a řechtá se i teď, jenom se skloněnou hlavou.Jinak ta scéna nešla natočit :-) ()
Možná hodnotím neobjektivně, protože jsem Trhák viděl od útlého dětství viděl hodněkrát (ač teď už asi potřetí s výraznějším časovým odstupem) a už během úvodní melodie na pozadí titulků na mě útočí nostalgie, ale já na tom filmu prostě nenacházím chybu. Trhák se mi líbil jako dítěti, když jsem si vychutnával hlavně ty písničky a zpěváky, líbí se mi i dnes, když na něm mj. stále víc oceňuji i ten výborný satirický obraz filmového průmyslu a produkce lidové zábavy (nejen) za socialismu. Originální film o filmu je plný nesmírně vtipných nápadů, výběrem na konkursu počínaje a doslovním trhákem konče, a trefně s nadhledem ukazuje nejrůznější zapeklité situace z atraktivního zákulisí natáčení filmu. Snad jen příliš infantilní projev mé jinak oblíbené zpěvačky v hlavní roli mi občas vadil, ale to není jen záležitost Trháku. Film, který chvílemi připomíná hudební estrádu na plátně (Zdeněk Podskalský jako režisér Kabaretu U dobré pohody a dalších hudebně zábavných pořadů této éry se nezapře) a záhy zase díky Smoljaku a Svěrákovi v tomto ohledu pomrkává po skryté satiře až parodii, bývá často shazován a rozporuplně přijímán právě pro tuto rozpolcenou dvojitost. Budu možná jedním z mála, ale já tu rozpolcenost beru naopak jako jedinečný klad, vždyť z toho jde obrovská autenticita své doby a snímek tak krásně funguje ve dvou vrstvách. Nenápadného výsměchu se zde vedle pořád dost obstojné muzikálové části dočkává ta skutečně odvrácená, angažovaná tvář tehdejší zábavy („Prosím vás, nás teď zajímají ty vaše dožínky!“). Samotné písničky, mezi nimiž nechybí vtipně vymyšlené hudební čísla stejně jako pěkné balady, se podle mě většinou povedly hodně (hajný Matuška, listonoška Kozderková a další...) a nedělají filmu ani pověsti účinkujícím žádnou velkou ostudu. Je to prostě Trhák! :o) [95%] ()
Zaražený pilote, oroduj za nás. Tučného hadice, oroduj za nás. Náušnice v Kornově uchu, oroduj za nás. Jiráskové můstku, oroduj za nás. Svěrákův stane, oroduj za nás. Čepkovy košile, orodujte za nás. Blembáku na Čepkově hlavě, když za zpěvu „Pěkně se zelená ta česká krajina“ stíhá Smoljaka, oroduj za nás. Kolo původně neplánované listonošky, které jsi bylo preexistenčně vyvoleno už při castingu, oroduj za nás. Malto nevybraného Hrušínského, oroduj za nás. Melancholie Slováka Kukury v posledním záběru po větě „stejně jsme my Češi šikovnej národ“, oroduj za nás. Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Nic než národ. Nech brouka žít. () (méně) (více)
Galerie (22)
Zajímavosti (28)
- Film se natáčel v Náhořanech, okres Strakonice. Ve stejné vesnici se natáčela i pohádka Princezna ze mlejna (1994). Závěrečná scéna, kdy je promítání filmu zasaženo bouřkou, se natáčela v letním kině v Písku. Scény na zámku se točily v obci Červený Hrádek nedaleko Sedlčan. (M.B)
- Scenáristi filmu využili neustálých žádostí kulturně-propagačních pracovníků o komunální satiru a dovedli je k absurdní dokonalosti v postavě nepoctivého zedníka Merunky (Václav Lohniský). (SeanBean)
- Podle vyprávění Ladislava Smoljaka si jej lidé pletli s Petrem Spáleným. Při filmovém castingu si Smoljak vybral do jedné z rolí právě Spáleného. Ve filmu mají oba stejný účes, stejnou čepici a stejný oblek. Liší se akorát jejich barva. (rakovnik)
Reklama