Všichni moji blízcí

To co se minimálně více než polovinu své krátké stopáže tvářilo jako jakásik válečná obdoba Bylo nás pět, mě v posledních minutách mrazilo takovým způsobem, že ještě teď mám nohy samou husinu. Od Bartoškovy sebevraždy to jde vše ráz naráz a při závěrečném loučení jdou veškeré iluze stranou. Za mě daleko více funkční než nedávný neskutečně nadhodnocený Jeden život. Plejáda české herecké elity. O filmu jsem neměl vůbec ponětí že existuje. V televizi by měl běžet povinně každého 8. května. 80% (16.07.2024)

Téma, jakožto hodnocení i věnování siru N. Wintonovi ve mně vyvolalo přesvědčení, že tento film patří mezi zapomenuté klenoty naší kinematografie. Bohužel již během první půl hodiny jsem prozřel. Jakkoliv může být radost sledovat ansámbl prominentních herců, nevyžehlí to poněkud nudné zpracování. Ono místy až poetické vykreslení jedné židovské rodinky, která se s příchozí okupací vyrovnává po svém, mne zkrátka nedokázalo zaujmout. O to víc jsem však byl překvapen, jak na mne zapůsobila poslední třetina, která je jedním slovem strhující. Velmi emotivní a s patrnou výpovědní hodnotou. (29.02.2024)

Jedna veselá rodina a jeden smutný příběh. Optimistický doktor Josef Abrhám, tulák a cirkusák Ondřej Vetchý nebo houslový virtuóz a elegantní sukničkář Jiří Bartoška. Skvostná herecká sestava a spokojená rodina. Ovšem židovská. A sílící militantní názory začínají děsit i ostatní členy početné famílie. Mezitím se tu objevuje jistý Nicholas Winton, který organizuje transporty židovských dětí do bezpečí britských ostrovů. Rodina má před sebou několik zásadních rozhodnutí. Tvůrci se nesnaží o nějaký výrazný přesah, sází na sílu (ne)obyčejného příběhu, na slušně napsané dialogy od zkušeného Jiřího Hubače a zejména na nesmírně silnou hereckou sestavu (která ovšem nemá s ohledem na počet mnoho prostoru se pořádně ukázat – třeba Libuška Šafránková si párkrát vybrala slabší chvilku). Vztahy jsou funkční a místy zajímavé i opravdové, celkově ale film postrádá vyzrálejší režii. Matej Mináč prostě angažuje řadu scén až televizně a dle mého místy až zbytečně spěchá. Tři až čtyři hvězdy!! (11.05.2019)

Ačkoliv celý film ohraničuje Nicholas Winton, jako hlavní motiv bych viděl spíše jakousi židovskou natvrdlost, které ústí ve víru, že ve 20.století se přeci nic takového nemůže stát. Po procitnutí do reality je pak už pro mnohé pozdě. Určitě působivé drama, ale na podobné téma už jsem viděl i lepší filmy. 80% (24.01.2011)

Nicholas Winton, skromný dlouho neznámý muž a Matěj Mináč v dalším pokusu o ještě větší seznámení se s ním. I když k tomu přistupuje tentokrát ne tak, jak jsem očekával a ta velká postava českých novodobých dějin je posunutá dozadu, aby pouze pomohla s dramatických vyvrcholením filmu. Místo toho je pomalu navozena atmosféra židovského světa se všemi klady a zápory z pohledu jedné velké rodiny, která rozhodně není zcela košer, ale kulturu a postavení odráží výborně. Samozřejmě i kvůli dalšímu duetu Abrháma a Šafránkové, ale i malým dětem, jejichž vztah je smutným mementem všech tragédií, které se ve válce staly. Možná je rozjezd natahován až trochu moc, ale na druhou stranu se tak postavy dostanou člověku pod kůži a když pak náhle začne děj přitvrzovat a gradovat, o to více ho zajímá, co bude dál. A že to není nic pěkného asi nemusím říkat. Na toto téma už bylo natočeno nespočet filmů, ale je fajn mít i jednoho opravdu dobrého zástupce doma. Poslední půlhodina je neskutečná ždímací bomba.. Co se týče technické stránky, nemůžeme samozřejmě čekat nějaké opravdové vizuální pochoutky, někdy je televiznost možná vidět až moc, ale ve většině případů je velmi povedený, kamera a střih v pořádku, tady snad ani nešlo co pokazit. Soundtrack výborný, tklivé houslové melodie provázejí poslední část filmu často a umocnují to zoufalství a zmar. Závěr nějak připomněl Titanic (hudebně i způsobem snímání) Ale to myslím není na škodu, úvod Titanicu miluji. Suma: úžasný film o lidskosti v protikladu se čirým zlem, ve kterém se očima jedné rodiny můžeme blíže podívat na nejvýznamnější událost 20. století, žel rozhodně ne nejlepší.. A vidět zase jednou židovskou kulturu v pohybu se mi líbilo taky (06.06.2012)