Režie:
Svatava SimonováScénář:
Miloň ČepelkaKamera:
František NěmecHudba:
Ladislav SimonHrají:
Libuše Šafránková, Ladislav Mrkvička, Milan Riehs, Jan Přeučil, Stanislav Fišer, Hana Talpová, Jan Schánilec, Vlastimil Bedrna, Jiří Bruder, Eliška Vitanovská, Martin KrbObsahy(1)
Bretaňská pohádka o vojáku Králíčkovi a kouzelném měšci, plášti a jablkách, které mu přinesly štěstí... Jednoho dne dojde voják (L. Mrkvička) k pobřeží. Má hlad a do oka mu padne strom s krásnými jablky. Jedno si utrhne a sní… V tu ránu mu narostou rohy. Jeho počínání sleduje dívka Čírka (L. Šafránková), která se nad mladíkem slituje – utrhne švestku a rohy mu zase zmizí. Vojáček se do půvabné dívky hned zakouká. Jenže na něj čeká jiný osud – odmala mu totiž nikdo neřekne jinak než Králíček, a tak mu bylo prý předpovězeno, že se jednoho dne stane králem. Smutná Čírka mu tedy daruje kouzelný plášť, jenž ho odnese k samotné princezně, která mu je souzená… A jak to s naším nešťastníkem dopadne? To už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešní pohádce, kterou napsal podle literární předlohy Ch. Deulina M. Čepelka a režie se v roce 1982 ujala S. Simonová. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Mrkvička mi připomínal Jindřicha z PRINCEZNY ZE MLEJNA, který taky chtěl jen princeznu a ne obyčejnou holku ze mlejna, teda tady z rybárny. Pak tam měl podobný měšec dukátů jako Dlouhý v S ČERTY NEJSOU ŽERTY. Poslední co se dá zmínit, je dvojrole Šafránkové. Ovšem v celkovém kontextu studiové pohádky, která se odehrává na pár metrech s příšernými kulisami, to vypadá všechno strašně a nezajímavě. [510. hodnocení, 28. komentář, 60%] ()
Děj není nijak složitý, ale zde není lineárnost příběhu nijak na škodu. Skvěle napsaný scénař (hlavně dialogy jsou přirozené a vymazlené) doplňuje na scéně výtečná Šafránková, která se své nerudné princezny zhostila na výbornou. Škoda té režijní impotence. Ale i přesto je to televizní nadprůměr díky skvělým hercům, o které jsme neměli v minulosti nouzi. ()
Z dětství jsem si pamatoval hlavně to, jak si S. Fišer "přičaroval" rohy. Teď po mnoha letech jsem u této studiové televizní pohádky setrval hlavně proto, abych zjistil, zda měla dvojrole L. Šafránkové nějaký dějotvorný smysl. Neměla. O celkové úrovni pak vypovídá již úvodní scéna, v níž L. Mrkvička zápasí nejprve s bubnem a hned nato s praporem. Nebo možná obráceně. ()
Od kovaného cimrmanologa bych čekal podstatně humornější kousek. Zápas Králíčka s meči za mříží připomínal baletní impresionistickou představu blouznícího mezulána. Libuška Šafránková byla výborná, za to Ladislav Mrkvička to trochu přeháněl s nadšením, ale protože je to výborný herec, tak předpokládám, že to je režijní nedokonalostí. Ty zahraniční pohádky nám nikdy nešly. Ono taky tvrdit, že jsme u moře rozhozením sítí a šuměním moře moc je tak trochu ohrané. Ani jsem netušil, že právě dle předlohy Charlese Deulina napsal Werich Tři veterány. Jenže tahle pohádka disponuje pouze studiovým provedením a průměrnými kostýmy. Ani ty nebyly zcela dotaženy. Když si Libuška Šafránková sundává šátek z rohů, ty se třepou jako sulc. A právě Libuši moc často nevidíme hrát mrchy. Ve dvojroli už vůbec ne. ()
Králíček se po vzoru Samsona dopouští stále stejné chyby, když opakovaně podléhá slovům ženy. Polehčující okolností mu může být to, že si Šafránková roli úskočné, mazané a zlé princezny vyloženě užívá a doslova klame tělem, tak, že nizozemské princezně musí člověk její podlost i odpustit :). Na televizní pohádku docela nadprůměrné dialogy. Mimochodem ústřední pár si své role tak trochu zopakoval o deset let později v inscenaci ze života bajkáře Ezopa Královský život otroka. "Může dcera nizozemského krále obyčejného vojáka okrádat?" - "Může! Král a jeho rodina můžou všecko!" ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Trůn krále (Milan Riehs) je stejný jako trůn krále Hyacinta I. (Vlastimil Brodský) v seriálu Arabela (od r. 1980). Jen s tím rozdílem, že se čalounění zádové části přesunulo na trůní křeslo královny/princezny po levé straně z pohledu diváka. (Petsuchos)
Reklama