Režie:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Klára Issová, Tatiana Dyková, Jiří Dvořák, Ivan Trojan, David Švehlík, Aleš Háma, Táňa Fischerová, Miroslav Táborský, Marek Taclík, Viktor Preiss (více)Obsahy(1)
Dvoudílný televizní scénář Lucie a Josefa Konášových je působivým a dramatickým příběhem lásky, hrdinství i slabosti. Odehrává se ve dnech, kdy šlo našemu národu opravdu o vše, v období protektorátu. Ačkoliv příběh začíná téměř idylicky, na sklonku roku 1941, předčasnou oslavou Silvestra, s falešným zdáním, že vše je stále v pořádku, a dvě krásné mladé ženy, přítelkyně a obdivovatelky tehdejších filmových hvězd, jako byly Adina Mandlová i Nataša Gollová, jsou středem společnosti, právě v tuto chvíli nedaleko odtud, v zasněženém lese, seskočili padákem tři mladí muži: Bartoš, Potůček a Valčík....
Příchod parašutistů, vyslaných z Anglie, kteří se v Pardubicích objeví, znamená zásadní zlom v dosavadním životě obou žen i v životě jejich manželů. Do nebezpečných akcí, které mají parašutistům pomoci splnit zadaný úkol se zapojí nejen ony, jejich manželé, ale i řada dalších osob kolem nich. Přes to všechno však Hana ani Táňa nezapomínají na svou touhu uplatnit se u filmu, touží po krásných šatech a nemohou přehlédnout mužský šarm a svádění Alfréda Bartoše, jednoho z parašutistů. Přátelství obou dívek začne dostávat povážlivé trhliny. Spolu s tím se přiostřuje i nebezpečí odhalení celé této pardubické skupiny. Němcům se podařilo zachytit několik stop, a jedna z nich vede k Valčíkovi, který se skrývá pod falešným jménem coby vrchní v pardubickém hotelu Veselka. Všichni si začnou uvědomovat vážnost situace. Mistrné propojení ryze soukromých, intimních vztahů jednajících postav s historickými událostmi, které, ať zúčastnění chtěli nebo ne, zasáhly do všech lidských osudů, je nesporným kladem obou autorů.
Příběh se sice odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, ale je v něm jakoby v kostce postižena široká škála proměn lidských charakterů, od zcela malých selhání až po ta nejzávažnější. Ale jde v něm současně i o obdivuhodné a mnohdy nečekané důkazy odvahy, statečnosti a obětavosti. Je to i příběh o zkoušce, které je vystaveno přátelství, dosud považované za nejpevnější...
Díky tomu, že se autoři zamýšlejí nad touto dobou právě z tohoto hlediska, přes komplikované a nejednoznačné vztahy a postoje vylíčených postav, vznikl text, který se stal skvělým podkladem pro silný a divácky atraktivní televizní film, jehož působivost a dramatičnost ještě zvýraznila režie Jiřího Stracha a obsazení obou hlavních postav Tatianou Vilhelmovou a Klárou Issovou. V neméně důležitých a skvěle zahraných rolích se setkáte i s Jiřím Dvořákem, Davidem Švehlíkem, Ivanem Trojanem, Miroslavem Táborským, Alešem Hámou, Matějem Hádkem, Viktorem Preissem a dalšími.
(oficiální text distributora)
Recenze (222)
Od začátku jsem se divil, proč to je jen televizní film. Ten námět, a jak jsem pak viděl i příběh, by vystačil na výborný biják. A taky musím potvrdit, že Strach má na to, aby ho výborně natočil, protože tato televizní verze je z jeho strany dokonalá. Ve scénáři mi přece jen trochu chyběla nějaká větší zmínka o tom, co ti parašutisti dělali, stačily možná dvě tři věty, vhodně umístěné. Ale to jej jen taková drobnost. Jinak to byla paráda. Holky to zahrály skvěle, stejně tak jejich partneři (zejména Trojan, ale i Švehlík a Táborský). V malé, ale důležité roli, potěšil jako vždy výborný Viktor Preiss. Narozdíl od ostatních nemohu ale stoprocentně hodnotit výkon Jiřího Dvořáka, ten se nemusel tak moc šklebit. Jak, říkám, lze jen litovat, že z toho není regulérní kinofilm. I tak to ale byl mimořádný zážitek. ()
I tento snímek zůstal poměrně dobře věrný kvalitám jiných televizních filmů. Trochu méně obvyklá byla pouze práce kameramana. Herecké výkony byly standardní, nekteré lepší některé horší. Docela mi vadila záplava dialogů, které byly někdy vyloženě zbytečné. Také mi připadalo velmi zvláštní, že se některé postavy bavily na ulici o velmi citlivých věcech. Zarážející byla lehkovážnost a neskrývaná spokojenost některých lidí, jakoby za protektorátu zažívali nejlepší chvíle svého života, ještě ke všemu s odbojem. Spíše bych očekával, že by si lidé navzájem dělali malé radosti, aby to celé lépe přežili. Takhle to bohužel ale ztvárněno nebylo. Tvůrci evidentně nevyužili potenciál, který v sobě námět skrýval. ()
Česká televizní tvorba je převážně docela velký odpad, ale najdou se samozřejmě i výjimky, na které toto zažité pravidlo neplatí. Jiří Strach je jeden z nejvytěžovanějších režisérů v současnosti u nás, tudíž mě doopravdy zajímalo, jak se popral s válečným filmem. Na filmu je ihned znát menší rozpočet, s kterým se museli tvůrci potýkat. Ale i tak to protektorátské prostředí má své kouzlo a leckteré kulisy by si zasloužily bezesporu vřelý a nefalšovaný potlesk. Film zejména sází na herecké výkony, a že těch profláklých jmen zde najdete. Zejména bych pochválil Taclíka s Preissem, kteří z počtu minut strávených před kamerou vyždímali maximum, předvedli nezapomenutelný výkon. Dvořák mi ale úplně neseděl na hlavní roli, chvílemi podle mě trochu přehrával. Jak jsem již řekl, tak atmosféra je opravdu nasáklá strachem a nejistotou, které v této nebezpečné době panovaly. Dialogy byly také precizní. Vše směřovalo ke konci způsobem, že jste věděli, že to dobře dopadnout nemůže v zásadě ani pro jednoho z účastněných. Na české poměry film, na který by se nemělo zapomenout. Za mě dávám 81% ()
Jiří Strach umí točit filmy. I tento jeho film se může pyšnit pečlivou režií, bohatou výpravou, skvělým hereckým obsazením, zajímavou kamerou. Ale až na několik posledních minut mě nepřesvědčil, že není více, než jen "telenovelou" z doby protektorátu a Heydrichiády. Chápu snahu tvůrců ukázat hrdiny jako lidi se svými neřestmi, potřebami a tužbami, ale mě tento příběh nenadchl a dost často jsem se přistihl, že se nudím. ()
Režii ani scénáristům vlastně nelze nic vyčítat. Dělali, co uměli a opravdu odvedli maximum toho, co v nich bylo a je. Problém je jinde. Ne v tom, že v odboji nebyl čas na pohlavní vyžití. Ne v tom, že v něm působili i lidé nehodní. Základní potíží je, že se z filmu zcela vytratily rozhodné črty doby - boj s Hitlerem a jeho pohůnky. Srovnáme-li toto dílo např. s klasickým filmem šedesátých let SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, vynikne plochost Strachova ambiciózního projektu. Pro další srovnání však nemusíme tak daleko do minulosti. Humor a nadhled Hřebejkových MUSÍME SI POMÁHAT je v tomto ohledu ještě nemilosrdnější. Výpadky ve vědomostech a zanedbané sebereflexi zkrátka nejde beztrestně ignorovat. Platí se za ně. Kvalitou díla a narušenou působivostí předkládaného výsledku. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (10)
- Na dvoře gestapa je v jedné scéně možné v pozadí na zdi zahlédnout bezpečnostní kamera. V další scéně je již zakrytá. (Reyak)
- Scéna, ve které Alfréd Bartoš (Jiří Dvořák), utíká před gestapem, se natáčela v Pardubicích, konkrétně kousek od zámku. (sibuk)
- Hrají zde matka s dcerou, Jana Hlaváčová a Barbora Munzarová, a také otec se synem, Alois Švehlík a David Švehlík, kteří postavy otce a syna dokonce ztvárnili i ve filmu. (M.B)
Reklama