Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Režie:
Denis DercourtScénář:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrají:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (více)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Povedene psychologicke drama o jedne dabelske pomste jedne byvale klaviristky. Deborah Francois v roli Melanii je uhranciva i Catharine Frot hraje dobre klaviristku, ktera se chce po nehode, ktera se stala pred dvema lety, dostat zpatky na podia. Tohle psychologicke drama si vystacilo z malem (zadne krvave hody). Vsechno se odehrava v psychologicke rovine a o to vic je pak zranujici pomsta, kdy se nakonec vsechno zhrouti. ()
Melanie, dvanáctiletá holčina se chce dostat na konzervatoř, ale na zkoušce díky aroganci jedné ze zkoušejících neuspěje a ztratí smysl života. Po letech se jí naskytne možnost odplaty. Motivace Melanie je jasná, ale nemůžu se vzdát pocitu, že má holka trochu problém sama se sebou. Zkrátka kladná postava není zas tak kladná a záporná postava není zas tak záporná, jak to většinou v podobných filmech o pomstě bývá. Za kamarádku bych Melanii asi nechtěl. Pomalu vyprávěnej, řekl bych křehkej film, kterej určitě nenudí a s dobrou atmosférou. ()
Když se prosté přepínání programu v noci, kdy se vám nechce spát, překlene v nález příběhu, nad kterým přemýšlíte i nadcházející ráno a pořád vám nemůže dát pokoj. Film, u kterého tak nějak pořád nevíte, co nastane v příští chvíli, protože možnosti mají hlavní hrdinky nepřeberné. Znamenitý kousek se skvělou hudební linkou. Tak ráda bych dala plné hodnocení. Žel, něco tomu přeci jen chybí. Snad jsem se plně nevyrovnala s tím, že jsem si obě hlavní postavy, ženy, zamilovala, ale ani jedna z nich nedošla klidu, by právě naopak. P.S. Znamenitá, neuspěchaná kamera, skvěle vyvážený scénář a příjemná, promyšlená režie. ()
Já se připojuji ke komentářům „zajda001“ a nepatřím mezi obdivovatele „inteligentní“ pomsty, na kterou jsem se těšil, ale nenašel ji. Fandil jsem totiž spíš pianistce, která se provinila autogramem, kdežto obracečka je manipulativní, vypočítavá, ochotná fyzicky ublížit malému dítěti a všem kolem. Záblesk pochopení děje jsem viděl jen ve chvíli, když mě napadlo, že obracečka je možná vlastně duševně narušená. Jedno zhrzené dítě ublíží v podstatě čtyřem jiným lidem. Hezký film, hudba, herečky, zbytečný děj. ()
Najít v dnešní době francouzský film, kde je vše zásadní řečeno mlčením, kdy v jednom pohledu je více citu, emocí i vášně než v milionu slov už není tak snadné jako za starých dobrých časů, ale přece, přece se občas takový film najde a když se najde, tak pak je to mazec. Originalita v detailech, mistrovské herecké výkony, zejména Deborah Francois mě utkvěla v hlavě a nevypadá to, že v brzké době udělá mé hlavičce pá pá. Hudba zde ještě více zvýraznila nevyřčený fakt, že nemusí být potřeba velkolepých reklamních kampaní a počítačových efektů, že může stačit upřimný pohled do lidské duše, aby se příběh stal silným, jedinečným a nezapomenutelným zážitkem. ()
Reklama