Skleněné peklo

Skleněné peklo je snímkem, pro něhož je 5* prostě málo. Tento snímek si zaslouží nejméně 6*, aby bylo hned jasno, že je to výjimečný film, který ani po letech neztratil nic ze svých kvalit. Od první do poslední minuty je tento počin dokonalý po všech směrech, čas u něj uteče jako voda a když se podíváte, že už jej sledujete dvě hodiny, máte pocit, že to ani není možné. Neustále se tu něco děje, prostředí hořícího mrakodrapu je natolik děsivé a klaustrofobní ve své podstatě, že se můžete vžít do požárem uvězněných lidí. Některé scény jsou svým napětím doslova infarktové, jiné zas naturalisticky drsné a scény, v nichž se bok po boku objevují moji dva velcí oblíbenci a velikáni světové kinematografie, extratřídy mezi herci, Paul Newman a Steve McQueen, je najednou na obrazovce tolik charismatu a testosteronu, že doslova proudí všemi otvory všech reproduktorů domácího kina. Role, které ztvárnili, jim dokonale sedly. Potěší však i ostatní herecké hvězdy v tomto osobnostmi natřískaném snímku. William Holden je tradičně perfektní, Faye Dunaway půvabná, nezklame ani Fred Astaire či Robert Vaughn. Vychválit musím také technické zpracování filmu. Všechny scény působí opravdu velmi autenticky, při sledování jsem se natolik vžil do děje, že jsem sám přemýšlel, co bych dělal na místě různých postav, ba dokonce co bych dělal, kdyby vypukl požár za mým křeslem v obýváku. :) Pakliže tohle nějaký snímek dokáže, tak není pochyb o tom, že se jedná o výjimečnou záležitost, kterou již navíc řádně prověřil "soudce" čas. Na závěr bych ještě chtěl zmínit pár scén, které musí divákovi utkvět v hlavě - propadlé schodiště a prolézání architekta Robertse s dětmi; vyhlídkový výtah; Stevovo "Oh shit" a umísťování náloží k nádržím; závěrečný dialog mezi hlavními hrdiny... mohl bych pokračovat dál a dál, protože dokonalých scén tu byly mraky. (30.12.2014)

Ako je uz v komentaroch casto spominane, aj ja povazujem tento film za jeden z najlepsich katastrofalnych filmov, ake som videl. Dlzka filmu a mozno pre niekoho nudne dialogy boli podla mna dolezite pre spoznanie hrdinov vo filme, pretoze jakmile im slo o zivot, viac mi na nich zalezalo. Presne tuto chybu urobil reziser Wolfgang Petersen pri natacani POSEIDONU (2006), kde to rychlo odflakol na 90 minut a utek ludi z lode nebol az tak napinavy. V tomto filme nezabudnem na vybuch plynu na poschodi a nasledne splhanie alebo vybuch prave vo chvili, ked siel dolu vytah plny ludi. Reziser John Guillermin natocil o 2 roky neskor druhu verziu KING KONGA (1976), kde si zahrali Jeff Bridges a Jessica Lange a na ktory nedopustim, pretoze som nim v detstve vyrastal. Film Sklenene peklo mal az 8 nominacii na Oscara, z toho ziskal 3 za kameru, strih a piesen. Medzi dalsimi nominaciami boli aj kategorie najlepsi film alebo herec vo vedlajsej ulohe Fred Astaire, ktory je znamy a slavny tanecnik z muzikalov z 30-tych rokov. Avsak na Oscaroch z roku 1975 si sosku za najlepsi film roka prevzali producenti za dramu KMOTR 2 (1974) a Fredovi Astairovi sosku vyfukol Robert De Niro za ulohu uz v spominom filme KMOTR 2...27.02.2010 ______ Steve McQueen - (Veliteľ požiarnikov Michael O´Hallorhan) +++ Paul Newman - (Architekt budovy Doug Roberts) +++ William Holden - (Jim Duncan) +++ Faye Dunaway - (Susan) +++ Fred Astaire - (Harlee Claiborne) +++ Richard Chamberlain - (Roger Simmons) +++ O.J. Simpson - (Harry Jernigan) +++ Robert Vaughn - (Senátor Gary Parker) +++ Robert Wagner - (Dan Bigelow) +++ Hudba: John Williams +++ (27.02.2010)

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Skleněné peklo se už dnes takřka po více jak třiceti letech zařadilo ke klasice žánru "Katastrofický film" který se především v sedmdesátých letech rozmohl zvláště když nebylo co točit, tedy především v období politické nebo ekonomické krize. Společně s Dobrodružstvím Poseidonu, Zemětřesením nebo s Letištěm a Letištěm 1975 jej řadím ze všech jmenovaných filmů úplně nejvýše a to nejen za ty tři Oscary který tento snímek získal. Vůbec rok 1974 dal v Oscarech nečekanou příležitost hnedle dvěma filmům a vedle již zmíněného Skleněného pekla pak získal dvě ceny i snímek Zemětřesení. Základem úspěchu filmu, bylo v první řadě jeho jedinečné obsazení, především pak ve dvou hlavních úlohách. Architekt Paul Newman a modrooký sympaťák, šéf hasičů starý a zkušený mazák Steve McQueen společně zažívali své nejlepší časy (zvláště pak Steve McQuenn, pro kterého to byla vůbec jedna s posledních rolí), a coby jako známé filmové hvězdy společně patricipovali a prožívali jistou renesanci. Ale i další byli dobří jako např. William Holden, Faye Dunaway nebo původem zpěvák ve filmu sňatkového podvodník Fred Astaire ty všichni byli vynikající a skvěle se navzájem doplňovali. Snímek má neuvěřitelné silnou atmosféru v překonání sama sebe, v nasazování života za ostatní, v přátelství dokud krize i když se ztrátami není společnými silami zažehnána a problémy vyřešeny. Bez možnosti digitálních efektů avšak tehdy s výbornými vizuálními efekty, střihem, kamerou a s všemožnou technikou jsme naprosto vtažení do závažného morálně-technického dilematu při požáru smýšleného nejvyššího mrakodrapu (opravdu důvěryhodné exteriéry i interiéry 30 m. vysokého modelu), světa a nic není opravdu ponecháno náhodě. Opravdu skvělá filmařina a co se týče žánru tak prostě klasika. I ten starý (nevím jestli původní), Československý dabing ve kterém nám ČT film nabídla také ušel. Dočkáme se někdy v budoucnu zdařilého remaku..? (09.06.2007)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)