Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

První část Relikvií smrti měla být nudným výletem do divočiny s kupou dlouhých vysvětlovaček. Pod Yatesovýma rukama se však proměnila v realistické drama s takovou kadencí srdceryvných momentů, že se z toho budou Harryho fanoušci ještě dlouho vzpamatovávat. I přes matný závěr jde o nejlepší možnou přípravku na finální kouzelnické střetnutí, a těžko si představit, jaký masakr se na nás chystá. Jisté je akorát jedno – jestli budou druhé Relikvie lepší než první, dostane generace sporadických čtenářů dárek, o jakém se ještě před pár lety nikomu ani nesnilo. (13.11.2010)

Mnohé bylo řečeno výše a níže, takže stručně. Já se při sledování cítil, jako když jsem četl Gaimanovy Americké bohy. Stále jsem čekal na tu velikou bouři, co přichází, ale celý film se o ní jen mluvilo... Protahovat čekání na finále 146 minutami?:( Proč... Bohužel Yates aspol. udělali první částí další krok od běžného diváka k fanouškovi. Méně vysvětlování, více povídání, málo světla, hodně tmavých filtrů a nekonečné čekání a cestování světem. Kdo z toho bude nadšen? Určitě fanoušci, kteří budou jakoukoliv kritiku ignorovat a já jim to nemám za zlé. Oni prostě nemohou vnímat, v čem tvůrci ztrácejí u obyčejného diváka a jak mnohé není vysvětleno a divák si musí v podstatě velkou část domýšlet. Filmový HP není sám o sobě fungujícím světem a všichni zúčastnění rezignovali na snahu tomu zabránit a na vlně nadšení už to chtějí mít celé za sebou. Pro mě je to hrozná škoda, protože tenhle drahý dárek fanouškům mohl být mnohem přístupnější a divácky atraktivnější. PS: tím nechci říct, že je HP složitý/mnohovrstvý, ale prostě nevysvětluje detaily ovlivňující příběh a herci i technické prvky (kamera, střih) jsou na vysoké úrovni (knihy jsem nečetl, hodnocení ságy 4353433). Více. (29.11.2010)

První částí posledního dílu (ehm) pro mě přestává být z estetického hlediska zajímavé dobrodružství obrýleného kouzelníka a za pozornost stojí již jen jako fenomén, který na místo toho, aby cílil na nejširší diváckou skupinu, se zaměřuje na fandovskou základnu. Umocnilo se to, co mě tolik iritovalo na šestce - není o čem vyprávět (a když se o to film snaží, selhává), zatímco styl se snaží diváka přesvědčit, že o něco zásadního jde. Charakteristické znaky blockbusteru nahradil fanouškovský diskurz. Nejen že je sedmička až otrocky věrná předloze (a invence v podobě taneční scény působí nepatřičně), ale zároveň postavy přebírají rétoriku hard-core fandů (testujeme navzájem své znalosti kvízovými dotazy, popř. počítáme s tím, že víme, kde je kdo a co je co, ačkoliv tomu bylo předtím ve filmových adaptacích věnováno minimum prostoru a zde mají klíčové prvky i postavy pouhou úlohu nezbytného zjevení se). Ačkoliv jsem dostatečně obeznámen, abych se neztrácel, nebaví mě to. A nejotravnější mi přijde příklon k fan-fiction, kdy nejde o hledání viteálů a přípravu na souboj s Vy-víte-kým, kdy by se vyprávění posunovalo dopředu, ale naopak stojí na místě a nirmá se v pocitech postav, které na místo záchrany světa a svého života řeší milostné trable. Potíž je v tom, že ústup epiky na úkor lyriky selhává proto, že vyprávění ve své "omezenosti" na titulního hrdinu jednak umísťuje úmrtí vedlejších postav mimo hlavní dění, a tak emoce absentují, a prostředí, které by mělo vykreslovat emoční stav ústřední trojky, je ve svém odkazování se k historickým realiím příliš doslovné a nefunkční. Nepomáhá ani styl, který nijak výrazně nevybočuje z toho, co se stalo normou v rámci blockbusterů let minulých, a tak užití (velkých) detailů pro zvýšení dramatičnosti a rádobyrealisticky trhané akční sekvence jen unavuje. V kině jsem se nedokázal zabavit ani záměrnými nadinterpretacemi (mainstream pracující s vyprázdněnou narací) a podvratným čtením (HP jako vyprávěni o vybojování si heterosexuality, když po Harrym jde Voldemort, který se obklopuje samými muži či butch lesbami a který musel oddělat svou konkurenci v podobě staré buzny Brumbála). Ne, ono je to o síle kamarádství, toleranci a tak, což musí být v závěru explicitně řečeno jednou z postav, protože divák se sérií možná dospívá, ale cílovka je ve věku, kdy se jí často odkrvuje mozek a krev se navaluje do jiných částí těla. (23.11.2010)

Nevyhnutelná prohra daná slabou předlohou. Kdyby se to v druhé půli nepřehouplo v nudnější heterosexuální verzi Zkrocené hory (stan, stan, žárlivost, stan, úprk, stan), mohl to být jeden z nejlepších dílů série. Takhle ani omylem. Kdysi padala v případě filmů Kill Bill vol. 1 a Matrix Reloaded tatáž výtka, že jde o pouhou „část celku“. Oba filmy podstatně lépe vynikly až s druhou částí. Je třeba si ovšem uvědomit, že v obou případech šlo o tempem vyvážené filmy, jejichž základní chybou byl čistě otevřený konec. Ten první Relikvie smrti také má, navíc ale nudí zbytečnou vatou, kterou šlo nahradit / vyškrtat. Společně s Princem dvojí krve je Relikvie smrti – část 1 nejzbytečnějším dílem filmové série. Jeho nedostatky mají jedinou výhodu. Pokud bude i druhý díl podobným otrocky doslovným opisem, máme se přeci jen na co těšit. Druhá část knihy je totiž o poznání výživnější než ta první. (13.11.2010)

Mám pocit, že tohle už nemá nic moc společného se starým dobrým Harry Potterem. Vše je takové až moc temné a ta atmosféra Bradavic mi tam hodně chybí. Jako fanoušek ale Harryho stále respektuji. Jen jsem toho názoru, že "nového" diváka tenhle díl (alespoň tedy první část) nenadchne. Místy mám pocit, že se dívám na kanadský thriller. Dávám sice 4 hvězdičky, ale na úplně jiném žebříčku než u předešlých dílů. A stejně se těším na část 2. (13.05.2011)