Speed Racer

It's a Bird? It's a Plane? No, it's Speed Racer! ____ „Co se nám zde vypráví, je triviální, nabubřelé a zastarale romantické. Ale pokud je pro nás u filmu víc než příběh důležitá jeho stránka plasticko-fotogenická, pak překoná všechna naše očekávání." Takhle se vyjádřil svého času slavný auteur Buñuel o Metropolisu. A doslovná citace platí i pro Speed Racera. Oba filmy propadly a oběma se dostala rehabilitace a kanonizace ve filmových análech až po letech. Propadly ovšem finančně, ne kvalitativně. Jen stěží lze osočovat Wachowské z neumětelství, což ostatně musejí chápat i jinak zištně racionální producenti z Hollywoodu. ____ Průšvih nastal u Speed Racera ve vymezení jeho modelového diváka. Žádný takový totiž neexistuje. Wachowští dali dohromady čisté umění pro umění. A Warnerům ještě nabulíkovali, že vytvářejí kosmopolitní produkt, že se snaží o průnik globalizované divácké množiny (děti, teens, dospělí, cinefilové, casualisti). Nedosti na tom selhala marketingová strategie, která předpokládala, že starší diváci přijdou na tvůrce, a zaměřila trailery a promo striktně na děti mezi 5 a 16 lety. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, kolik stovek milionů dolarů vydělala Warnerům trilogie Matrix. Wachowští by klidně mohli natočit dalších pět propadáků a pořád by byli v plusu. ____ Už den po premiéře se stal Speed Racer předmětem studií vypravěčských (jelikož permanentně pracuje s plus/minus 4 liniemi časově zároveň běžících „vertikálních" minipříběhů – nejsou to ovšem žádné klasické paralely, ani zeštíhlování a zhutňování vyprávění směrem ke konci a k začátku) a studií stylistických (Godardovská dekonstrukce reality a intelektuální montáž Ejzenštejna). Oba pánové by si nejspíš přišli na své. Pokud Bordwell zarytě obhajuje klasický Hollywood za normu, z níž jsou odvozeny pouhé deriváty, po zhlédnutí Speed Racera bude muset svoje závěry přehodnotit. Protože tady už nejde o zesílení, ale o hotovu a ryzí přeměnu filmového tvaru. Přirozeně diváci, kteří se neobtěžují jít ve filmech „za" postavy a příběh a nezajímá je, jak je co natočeno, ochuzují sami sebe o 70% zážitku, následkem čehož smetou (ne)logicky Speed Racera ze stolu. ____ Z celého filmu jsou taktéž patrné figury, autocitace a styl Wachowských, táhnoucí se napříč celou jejich tvorbou. Když vystupuje Matthew Fox (charakterem a typizací zcela odpovídá Morpheovi) z auta a zachraňuje asiata Raina, co jiného je záběr na jeho boty přes otevřené dveře než odkaz na Hugo Weavinga ze začátku Reloaded, který měl stejné boty, kráčel stejně rytmicky a celá ta scéna byla dočista stejně inscenovaná. A těmito paralelami je film prolezlý skrz naskrz. ____ Nejvíce problematický mi přišly akční scény. Za prvé jsou hrozně plátkovaný, a tudíž nekonzistentní. Tři záběry z akce jsou vždy proložený jedním uklidňujícím záběrem - fanděním diváků, rozmluvou komentátorů apod. V Reloaded byly scény dynamický (fighting) a statický (speaking) striktně rozděleny, v Revolutions taktéž (snad jen dobývání Zionu roboty „rušily“ rebelky s bazukou a doplňování nábojů agilním vojákem). Ne tak ve Speed Raceru, jemuž se nepodaří za celý film všít diváka do akce a dovolit mu nad ní jihnout, jelikož závodění zde není souvislý, ale jak bylo řečeno, film neustále rozvíjí 4 vypravěčský linie a prokládá akci vším možným. Souvisí to pochopitelně i s náklady. Wachowští mohli srazit závodnickou akci víc dohromady, jenže tím by pouze docílili (negativního) zintenzivnění vakuovitých-statických pasáží. Byli si vědomi, že při vyčleněných financích od Silvera mají k dispozici zhruba 35 minut dynamického materiálu a holt to zrealizovali, jak to zrealizovali. Druhý vážný problém vyvstává se zvolenou hudbou při závodech. Pokud jsem u Bournea juchal nad Powellem, u Skály nad Zimmerem a u Reloaded nad progresivním hardcore-trancem dvojice Don David + Juno Reactor, Speed Racer nabízí jen jakýsi ohoblovanější teenage popík, navíc s vizuálem nikterak sofistikovaně zrytmizovaným, a nejzajímavější skladbu šetří až na titulky. Vzhledem k obecně platné skutečnosti, že na jakost akce má ze 70% vliv hudba, je tento prohřešek neomluvitelný. Zkrátka a dobře, intenzivní dálniční honička z Reloaded zůstala nepřekonaná, o kung-fu ani nemluvě. ____ Jak bystře poznamenal jeden mudrlant z Rottenu: „Speed Racer doesn't resemble any movie you've ever seen.“ Celý konceptuální model Speed Racera jednoduše nepřipomíná nic, co kinematografie od svého vzniku nabídla, a je škoda, že za svou progresivitu a originalitu zaplatil Speed Racer propadem. I to je důvod, proč připadá divákům druhá půle filmu lepší než ta první. Rozhodně to není dáno koncentrací akce. V první části si divák model filmu osvojuje a ve druhé z této znalosti těží. ____ P.S. Jenom mikádo Christiny Ricci je rajcovnější než celý triumvirát C.A. Moss – M. Bellucci – J.P. Smith dohromady. P.P.S. Paulie Litt (Spritle, bratr Speeda) božskej a celej konglomerát goril z Kubrickový Odyssey nesahá jeho opici ani po paty, neřkuli po čéšku. P.P.P.S. Abych parafrázoval Bluntmana, sral jsem u toho blahem každou pikosekundu. Hallelujah! (13.05.2008) (méně) (více)