Speed Racer

Největší zklamání roku 2008 ;-( První hodina je strašně pomalá, opice to sice sem tam zachrání, ale dítě zase naopak vše pokazí…Závody dobré, triky moc přestylizované a tím pádem pro moje oko působící umělé, pří některých pasážích mě dost rušilo pozadí, asi to byl jenom můj pocit, ale někdy film působil obrazově lacině. Čekal jsem od filmu daleko více akce a zábavy, než řečí a řečí a zase řečí…. Speed Racer je pro mě strašně dětský – bohužel a jedno velké klišé. 4/10* (27.07.2008)

Zvláštní akčňák. Chytil mě na první podívání a to se obyčejným komerčním blábolem nechám chytit málokdy. Ale Speedracer má v sobě něco víc. Přestože je přeplácaně barevný a svým způsobem předvídatelný, dynamický střih a zábavný scénář se sice schematickými, ale sympatickými postavami, charismatickými herci počínaje Johnem Goodmanem a Emilem Hirschem konče. Ta kýčovitost mi tam sedí... Vždyť i Nascar je takové. Jednoduchá linie vyprávění, kde se člověk i přes vícevrstevnatost scén neztrácí, akce a poutavě vyprávěný příběh, doják jak noha, kdy prostě ty emoce ze závodů cítíte... Je jasné, jak to dopadne, ale tím konec vůbec neztrácí... (29.03.2009)

,,Auto je živý tvor, zavři a oči a poslouchej“…. Jste- li milovníci barevných světů a závodů na PlayStation, nepohrdnete spoustou speciálních efektů, opičákem a vtípky pro děti, není co řešit. Za zmínku stojí také zajímavá posloupnost vyprávění a přijatelný J.Goodman. Ale hlavní je tu závod a vzpoura proti neomezené moci peněz. Příběh sice občas ,,zavrávorá“, ale podle těchto řádků musí být každému jasné, kdo bude vděčným divákem. A vy ostatní? Třeba neumíte poslouchat! (21.09.2008)

Prvních dvacet minut jsem si rochnil v nápaditosti, stylizovanosti a vypiplanosti, kterou na vás Wachowští valí horizontálně i vertikálně. Jenže ono je to ve zbytku stopáže stále na jedno a to samé brdo. Tu a tam vykoukne skvostný moment, ale většinou na vás z plátna čumí jen šimpanz. Tím nemyslím tradičně výtečného Hirsche. V mých očích se to postupně zdevalvovalo, až na úroveň minutáží těžce nadsazené rozjuchané omalovánky, kterou z pestrobarevné přeplácané letargie vytrhne až úplný závěr. Osobně jsem čekal něco trochu jiného a více bizarního. Takhle jsou Speedovy osudy naprosto tradiční infantilní rodinný film o těch pravých hodnotách a se špetkou zasvěcení do základů kapitalismu pro nejmenší. Takže ptákovina rozhodně, ale zábava zase až tak moc ne. Přesto bych tento epileptikův ráj svým způsobem doporučil, protože příležitost vidět něco takového se asi jen tak opakovat nebude. A v (ne)poslední řadě i pro ten pocit rychlosti, který se sourozencům Wachowským daří navozovat. PS: Ten vopičák v pyžamu má nepříjemně pronikavý pohled. Ještě teď mám pocit, že mi čumí na záda. Brr. (08.05.2008)

Vizuální vychytávky, byť úžasné, se rychle okoukají, neřkuli začnou otravovat. To co naznačil už Matrix 2+3, se tady projevilo v mnohem větší míře. Sourozenci (úmyslně nepíšu bratři) Wachowští se piplají s jednotlivostma, ale nemají cit pro vyprávění a tempo příběhu. A to je problém, zvlášť když je příběh taková blbost. S filmem jsem měl úplně stejný problém jako třebas s Casshernem nebo Final Fantasy-Advent Children - dostal jsem chuť zahrát si Need For Speed, Trackmanii, Megarace nebo podobnou hru, ale po většinu filmu jsem si přál, ať už je co nejdříve konec... (09.08.2008)