To, co dýchám

Kdybych nikdy neviděl žádný se snímků jako například Babel, Crash, Magnolia a další, tak bych asi skákal radostí, jak krásné, nápadité a dojemné dílo jde natočit. Forest Whitaker skvělý, zbytek lepší průměr. Nicméně velmi dobrá práce režie a velmi příjemné odpoledne strávené u velmi příjemného filmu. Jako debutový snímek neznámého režiséra více než dobré a těším se, co Jieho Lee předvede příště. 7/10 (21.03.2008)

Jieho Lee je asi šaman, čaroděj nebo něco podobného. Neumím si vysvětlit jak mohl přijít debutant k takovým hercům…Forest Whitaker (motýlek) dostal bohužel nejméně prostoru, ale hrál nejlíp. S.M.Gellar hrála popovou tvářičku obstojně, ale ze začátku mě její příběh vůbec nebral. Všechno se to pěkně zamotává a rychle ubíhá, další dva příběhy jsou kvalitativně docela vzdálené, ten s Fraserem mě zaujal daleko víc než s Baconem…pár hluchých míst, jinak povedený film s dokonalou hudbou…7/10* (01.04.2008)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Slovy klasika: "Všechno už tady jednou bylo." Snímek "To, co dýchám" nepřináší v zásadě nic objevného ani převratného, filmů s propletencem několika zdánlivě nesouvisejících lidských osudů už bylo natočeno povícero. Ale tak, jako to vesměs fungovalo v jiných filmech, funguje to na diváka (až na výjimky) i tady. Scénář a tudíž ani děj není nikterak překombinovaný, herci odvádějí výborné výkony (opět mě potěšil Brendan Fraser), povedená je taky hudební složka, stopáž jen lehce přesahuje 90 minut - tady se vážně nedá skoro nic vytknout. A Sarah Michelle Gellar je obvykle hezká ve všech filmech, kde hraje, ale tady je přímo okouzlující a když ji člověk vidí na střeše ve vlajícím prostěradle proti potemnělé obloze, je to až kýčovitě krásný výjev. Fakt jsem si tenhle film užil. Je to tak na 4 a půl hvězdičky. (24.05.2013)

Film začína naozaj z ostra takže žiadny slaďák nečakajte, k romantickému ladeniu filmu príde až k samému záveru, takže sa multižánrovým zaradením nenechajte odlákať. To thrillerové mu sedí najviac. V skutočnosti sa jedná o pekne roztrúsenú sieť príbehov, ktoré nespája nič iné, len meno jedného gangstra. Keby boli tieto jednotlivé príbehy točené samostatne nedal by som ani halier za to, že by mohli patriť do jedného príbehu. Ale to, aký je film svojou štruktúrou ohromne neštrukturovaný ma na ňom najviac priťahovalo. Potešenie mi spravili aj herci, ktorých sa do tejto slabšej hodinky a pol vošlo naozaj úctyhodne a svojich pár minút využili naozaj znamenite. 80%. (02.06.2009)