To, co dýchám

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku... V poslední době si s vámi moc nerozumím. Srovnání s bijáky 21 gramů nebo Crash není na místě, protože To, co dýchám za nimi pajdá na obě zadní. Což o to, atmosféru a snahu o neotřelé zpracování by to mělo, dokonce i jisté dějové zvraty jsem zaregistroval. Ale protože nikde nebylo řečeno, v jakém časovém úseku se příběh odehrává, můžu klidně říct, že závěrečné vypointování od polovičky nalajnovaného finále bylo laciné, samoúčelné a hlavně nemožné. Kdybych se měl pokaždé spokojit jen s pouhou myšlenkou, musel bych sám sebe prohlásit za krále Šalamouna. (29.02.2012)

Velice působivý filmeček, který potěší ještě víc, když víte, že je to debut. Skvělé obsazení, kdy Whitaker na začátku dá laťku hodně vysoko a přeskočí ji jenom krásná a dokonalá Gellar. Fraser má v originále opravdu hluboký hlas a Bacon vlastně nedostal ani tolik prostoru. Magnolie, Crash, 21 Gramů a ani Paříž to neni, ale vlastně si myslím, že se o to ani nesnaží. Opravdu citilivá podívaná. (26.10.2008)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Silně nedotažený spletenec, který by byl rád další Magnolií nebo Crashem, kdy výsledek připomíná pizzu se všemi možnými ingrediencemi. Emoce tu nefungují, jak by měly (s přiblblým úsměvem na tváři vzpomínám na mnou milovaných - nedávných Seven Pounds), chybí lehkost vyprávění, neujasněné motivy a ambice a k postavám ani nemáme možnost získat bližší sympatie, protože záhy zmizí, aby se ukázaly ve chvíli, kdy to „nejméně“ očekáváme!! Násilnou konstrukci pak pohřbívá o to hlouběji průměrný scénář i snaživá režie!! Neobjevné, nejednou nefunkční.. slabé ***. (13.02.2009)

Film " To, co dýchám " je inspirován starým asijským příslovím, podle kterého veškerý život řídí čtyři klíčové emoce : štěstí, žal, požitek a láska. Scénář : Jieho Lee a Bob DeRosa. Kamera : Walt Lloyd. Hudba : Marcelo Zarvos. Hrají : Kevin Bacon jako Láska, Brendan Fraser jako Požitek, Sarah Michelle Gellar jako Žal a Forest Whitaker v roli Štěstí. CITÁT - Věci, které někdy nemůžeme změnit...nakonec mohou změnit nás!.......... (18.05.2011)